Hned prvni odpoledne jsem neodolala a musela jsme vyzkouset tu uzasne tyrkysove modrou vodu! Moc hluboka nebyla, takze to spis bylo jen na takove cakani a vyhrivani se na slunicku. Kdyz jsme videla, ze asi 10 metru dal plavou lidi se snochlama, tak mi to nedalo a musela jsem se hned zeptat, co ze to tam vlastne vidi. Kdyz mi jedna pani rekla, ze tam jsou rybky vsech barev a velikosti, tak bylo jasno! Jeste ten vecer, kdyz jsme povecereli v jedne z restauraci pod sirym nebem, kde hrala super havajska kapela, a kde se take najednou vedle nas objevili dva cesi a jedna ceska, tak jsme hned v mistnim obchode ABC koupili dva snorchly a take jeden bodysurf – ten ma asi jen delku jeden metr, abych pripadne na nem mohla lezet a nemusela se telem dotykat tech veleryb, co tam mely byt. Opet jsme meli o dalsi 2 hodiny mene – o 2 mene nez v San Franciscu a tentokrat o 11 hodine mene nez v Cechach a o 10 nez v Anglii - takze uz kolem 21. hodiny jsme byli zcela unaveni a tak jsme sli odpocivat do hotelu a sbirat sily na dalsi den v tom Havajskem raji.
V patek jsme se cile probudili uz kolem sedme hodiny rano – to opet bylo diky casovemu posunu, takze pro nas bylo vlastne uz devet - posnidali jsme dobrou kavu ve Starbukcsu hned vedle naseho hotelu a pak skoro 2 hodiny sedeli v recepci hotelu a pokouseli nase stesti se pres Skype dovolat domu. To se nam celkem dobre podarilo, Chris se na chvili spojil s Babickou, Tatinkem a i s Maminkou.....ja jsem se take Mamce dovolala a slyselam jsem i Lucu a i Viktorka stale rikala Cau J Tak to bylo moc fajn, i kdyz to spojeni nebylo zcela idealni, ale co byste chteli, kdyz volate pres skype z druheho konce nasi polokoule, byli jsme moc radi, ze se nam to vubec povedlo, tak snad treba zase v Sydney najdeme nejaky signal a bude trochu lepsi nez na Havaji!
Po nasi telefonicke seanci byl jiz cas podivat se, coze to tam v te vode vlastne opravdu je. Vybaveni a radne namazani opalovacim kremem jsme vyrazili na plaz. Nasadili jsme snorchly a vypluli hledat rybky. Ty na sebe dlouho nenechali cekat a hned od kraje nam zacali plavat naproti. Prvne byli malinke, ale pak zacali najednou priplovat jejich vykrmene kamaradky, takze kdyz podemnou proplula asi pul metrova ryba, tak to byl trochu zvlastni pocit, obzvlast, kdyz mezi dnem a mnou bylo pouze asi tak 70cm prostoru. Voda byla opravdu pruzracna, vsak je to snad na fotkach i dobre videt, takze jsme opravdu i tech par metru od brehu, v hloubce, ktera neprekrocila 70 cm, videli ryby, rybky i rybicky cervene, modre, hnede, zelene, pruhovane, s teckama....bylo to super.
Ja jsem skoncila asi po 40 minutach, kdyz jsem mela pocit, ze se mne neco dotklo a mazala jsem na breh, kde jsem pak na skaliskach pozorovala cerne morske kraby. Chris si to uzival jeste o neco dele, tak jsme pozorovala i jeho. Vsechno to bylo skvele, jen kdyz Chris plaval na breh, tak ho spalila malinka, zahava a naprosto pruhledna meduza, takze mel docela osklive popaleni a musel jit za plavcikem, ktery mu to polil octem, takze ted uplne paradne smrdel! Nebylo to velmi vazne, ale bolelo ho to jeste cely den a citil se tak trochu divne, ale ted uz je to zase dobre, tak se o nej nic nebojte. Ony tyhle meduzy jsou pekny potvory, naprosto neviditelne a velmi zahave, takze si na ne take davejte pozor!
Patek byl take predvecer zapasu Americkeho fotbalu, ktery asi na Havaj nezavita moc casto, takze o tom mluvil cely ostrov a take byla na plazi Beach party s zivou kapelou, grilovalo se a pak pozdeji kdyz hudba skoncila tam na velkem platne take bezel celovecerni film se Sandrou Bullock - myslim ze se to jmenovalo SuperBall – a ano spravne, nebylo to o nicem jinem nez o Americkem fotbaluJ. My jsme na to vsechno meli vyhled primo z naseho balkonu, ale pak jsme take neodolali a sli se podivat primo do mista deni. Kdyz jsme zjistli, ze to mistni a po slunnem vyprahlem dni tolik lakave havajske pivo, tak ale neochutname, jak je vsude v Americe zvykem, nesmite nikde pit jakykoliv alkohol pod otevrenym nebem - sice o 20 metru dal je restaurace se zahradnou, coz je v poradku, ale kdyz si treba pivo prinesete na plaz, tak to je pekny prusvih a mistni policajti – a ze jich tam teda bylo - vas muzou treba i zavrit. Takze jsme se rozhodli, ze zahradka o 20 metru dale, kde maji to mistni pivo i mistni specialitky k veceri a take stale s vyhledem na plaz, je to spravne misto a sli to vsechno deni a svitoreni i zapad slunka pozorovat odtamtud. Kdyz vsechno asi kolem pul jedenacte skoncilo, tak jsme se sli projit po plazi a schladit si nozky v jeste stale teplem oceanu. Vyhled na hvezdy byl naprosto idealni, takze jsme se hodnou chvili kochali a snazili se rozpoznat hvezdy a souhvezdi, ktere snad z domu diky nedostatecne tme, snad ani nezname.
Prisla sobota a to byl jiz posledni den, kdy jsme si mohli uzivat toho uzasneho a rozmaniteho ostrova. Vstali jsme proto opet brzy a hned v osm hodin jsme se vydali objevit, co skryva krater Diamantova hlava. Rozhodli jsme se jit pesky uz z naseho hotelu, protoze to nevypadalo tak daleko. Nakonec to pekny kousek byl a trvalo nam skoro hodinu ostre chuze dostat se k upati krateru, odkud byl vystup uz pekne ostry. Bylo okouzlujici pozorovat zelen, kterou ostrov nabizi, tyrkysove modre more i dalsi vrcholky na odvracene strane ostrova, ktere se tycili v dalce. Po asi 25 minutach ostre chuze jsme vysli az na vrcholek, odkub byl opravdu uzasny vyhled temer na cely ostrov Oahu a tak jsme si vsechno dalsich 20 minut vychutnavali, ale pak uz jsme museli upalovat zase zpet.Taze kdyz jsme se radne provetrani a unaveni vratili zpet do hotelu kolem 11.hodiny, byl jiz cas pobalit si veci a vydat se do pristavu, kde na nas mela cekat nase Arcadia!
Chris byl trochu nervozni, protoze nasi lod uz od rana marne vyhlizel a stale ji nemohl ani z vrcholku Diamantova hlavy, odkud bylo opravdu videt skoro vsechno, vubec najit! Na Internetu na strance P&O na mape ( track Arcadia) to vypadalo, jakoze lod je jeste stale na mori, ale nastesti jim asi jen nefungoval radar J Do pristavu jsme se museli vydat taxikem, protoze jsme za tech par dni posbiraly nescetny pocet novych suvenyru vcetne dvou snorchlu a bodyboardu, takze z mistniho autobusu by nas asi vyhodili! Lod uz na nas cekala a po trose cekani a kontrole, zda to jsme opravdu my a nesnazime se propasovat na lod nase pribuzne, jsme se vratili zpatky do nasi kajuty, pocit byl skoro takovy, jako kdyz se vratite z par dni na vyletu zpet domu J Tak skoncil nas mensi vylet a my jsme se mohli na lodi Arcadia vydat vzhuru ci spise dolu na jih vpred dalsim dobrodruzstvim a novym vodam, mistum a zemim!
No comments:
Post a Comment