Friday, 28 January 2011

24-26. leden 2011 – Par dni ve meste umelcu, poetu, blaznu a nadsencu San Franciscu

Kazde nove misto, kam jste pricestovali naprosto poprve ma sve zvlastni kouzlo a je to zkusenost plna nadseni, trochu strachu a ocekavani. Jiste jste si ono misto nejak vysnili a predstavili ve vasich snech a predstavach, podle obrazku, knizek a zaberu v televizi, ktera jste za ta leta shledli. San Francisco neni jine a pro nekoho, kdo nejakou dobu v Americe zil, ale na Zapad se nikdy nestihl nepodivat, jsou mozna ta ocekavani trochu jina, nez pro nekoho, kde jede do Ameriky naprosto poprve. At uz je to jakkoliv, verte, ze toto mesto snad opravdu nemuze nikoho zklamat. Jak rika nejeden pruvodce “ San Francisco - the city that everyone loves or falls in love with” A ani pro me to nebylo jine. Nezapomente, ze jsem stravila nejaky patek v Chicagu, takze uz i tak meritko pro San Francisco bylo celkem vysoko, protoze podle me, Chicago je jedno z nejhezcich a nejzajimavejsich mest v USA. Uz jen pobrezi kolem jezera Michigan a vyhled z lodi, je naprosto uzasny a nemuzu opomenout bar v 96. podlazi mrakodrapu John Hancock odkud mate cele Chicago jako na dlani, samozrejme nezapomente zajit na damske zachodky, odtud jsou fotky opravdy skvele, Mamca, Mirka a Terka si to jiste pamatuji J

V San Franciscu jsme pristali u mola 35 (Pier 35) v pondeli 24.ledna hned po sedme hodine rano. Pote co imigracni urednici – bylo nam jich prideleno asi 15, coz je pry nad ocekavani skvele, nekdy dostanete jen 3 na celou lod! – nastoupili na lod a usadili se v mistnosti “New Horizonts”, kde za normalniho dne mensi skupinky celkem tak 50 spolupasazeru hraji bridz, a kazdy musel projit kontrolou a setkat se s oficirem z oka do oka. My jsme narazili na Americkeho Cinana, a celkem nas proklepnul, hlavne me, kdyz videl, ze nemam anglicky pas, tak trochu prudil. Pak jsme se mu asi taky zdali trochu mladi byt na zaoceanske lodi, tak chtel mit jistotu, ze nechceme zustat na stalo. Byl by to asi celkem dobry zpusob stehovani se z/do Ameriky, hlavne protoze muzute vzit nalod uplne vsechny veci co chcete. Po imigracni prohlidce jsme si jeste v kajute rychle dobalili nase prirucni zavazadla pro 5 dni a noci mimo nasi lodni zakladnu a vydali jsme se objevovat pristav a prilehle okoli.

Pier 33 je molo,kde parkuji lode co jezdi na ostrova Alkatraz, kde je byvale Americke vezeni - z let 1934-1963, jelikoz jsme sli kolem, koupili jsme si listky na stredu rano, kdy jsme se rozhodli tento ostrov, kde se mimo jine natacel i film Skala, navstivit. Nase dalsi zastavka byl Pier 39, kde je mnoho mistnich restaraci, obchodu ze suvenyry, krasny vyhled na Alkatraz a Golden Gate most a take kde se vyvaluji na molech tuleni! Plovouci pontony pro ne byly specialne vybudovany a lodky a jachty zde nesmeji kotvit. Dobra stovka tulenu se zde vyvalovala, kdyz jsme se zde byli podivat my. Je celkem legracni je pozorovat, jak se hasteri a jak se jejich velka tela svali do vody a najednou jsou z nich cile a mrstne potvurky. Ziji normalne ve volne prirode a pontony jen vyuzivaji k tomu, aby si schrupli na slunicku. Tim, ze jsou zde chraneni a mistni organizace se o ne dobre stara, tak se jejich populace rok od roku z vysuje a i kdyz pry odplouvaji az 500 kilometru daleko, tak se zase vzdy vraci do San Francisca.

Kdyz jsme se dokochali pristavem, vyzvedli jsme si na lodi nase kufriky a vydali jsme se vzhuru dalsim dobrodruzstvim. Ubytovali jsme se v hotelu Adagio nedaleko Union Square – coz je jedno z nejznamnejsich namesti v San Franciscu – a sli se podivat po mistnich obchudkach. Hned z dalky jsem zahledla obrovske Old Navy, takze jsme se tam rozhodne museli zastavit a koupit par hardriku. No preci tam nenechate dziny za $8.00 J . Take jsme navstivili Irskou Restauraci, kde Chris jiz parkrat byl a taky tam slysel skvelou kapelu, kterou pry chtel aby nam hrala na svatbe. Tentokrat tam nikdo nehral, ale i tak atmosfera byla velmi prijemna a tak krome ochutnani mistniho piva Sierra Nevada jsme si dali i neco dobreho k veceri. Protoze to byl pro nas dlouhy den, tak jsme se pomalu rozhodli vratit do hotelu, a ja jen co jsme lehla, tak jsme hned asi kolem 21.hodiny usnula a Chris me po chvili nasledoval. Byl to prijemny den a hlavne teplota byla skvela kolem 20 stupnu na slunicku, coz je pry pro mistni leden neobvykle, takze preci jen to globalni oteplovani bude mit neco do sebe, i kdyz co se tyce Evropy, pak si nejsem zcela jista! J

25. leden 2011 – Muir Park Redwoods a Vinarska Oblast Sonoma Valley

Extranomical Tours Minibus nas v osm hodin rano vyzvedl z nasi hotelove zakladny a meli jsme namireno za dnem plnym novych dobrodruzsvi. Vylety jako tento jsou v San Franciscu celkem typicke a operuji tu ruzne male ci vetsi spolecnosti, Chris tento vylet predem objednal asi 4 dny predem on-line. Nase vyprava se celkem skladala ze 14. ucastiku, pruvodce a ridic Andy, dale skupinka 6 lidi z Chicaga, 2 kamaradky z Chile, Par z Kanady, doktorka z Irska a my dva Chris z Anglie a Kaca z Cech. Kdyz jsme vsechny vyzvedli, tak jsme meli namireno pres Golden Gate most a dale asi 45 minut od San Franciska. V okoli je mnoho kopcu a hor, takze cesta byla celkem zajimava a zcela jiste tocita.

Neco po devate rano hodine jsme dorazili do Narodniho parku Muir Redwoods, kde se nachazejich stromy Redwoods – pribuzne Sekvojim - stromy jsou az 85 metru vysoke a sire kmenu je az 4 metry v prumery. Prumerne stromy v tomto parku jsou 500 – 800 let stare, ale jsou tam i takove, ktere maji vice jak 1000 let! Tak ted si predstavte prochazku mezi temito starecky, ktere uz byli na svete, kdyz Krystof Kolumbus v roce 1492 objevil Ameriku a nektere pamatuji pocatek druheho tisicileti. Jiste maji pribehy, ktere bohuzel ale nikdy nepovi, protoze zatim zadny clovek moc dobre nemluvi reci stromu. Diky tomu, ze jsme prijeli velmi brzy, nebylo tu jeste mnoho navstevniku, a tak jsme si mohli pekne vychutnat ticho, bublani mistniho potucku a sepotani stromu. Preci jen je leden, takze priroda lehce odpocivala, ale i tak vsechno bylo krasne zelene a bylo co pozorovat. Asi po hodine a pul kochani se, foceni a pokusu udelat nejaky document na nasi videokameru byl cas vyjet o kousek dale a presunout se do oblasti vina, kde se v tuto chvili nachazi asi 600 samostatnych vinic.

Hned po vyjezdu z narodniho parku na temer pod kola skocilo asi 15 divokych krocanu! Nevim,zda jste neco takoveho nekdy videli, ja tedy ne a mela jsem chvilku pocit, ze jsem nekdy v praveku! Byly to pekne velky mrchy, skoro tak vysoke jak dospely pstros a jeste trochu macatejsi. Ted si tak rikam, ze ta pulka, co jsi mamko na Vanoce koupila co mela tech 12 kilo, jestli on to nakonec nebyl baby divoky krocan, protoze tihle macici museli mit tak kolem 50kilo minimalne! Cesta pokracovala celkem poklidne bez dalsiho setkani s mistni zvirenou, i kdyz Andy nas varoval pred divocaky a muflony. Asi po 40 minutach jizdy jsme dorazili do nasi prvni vinice “Vallejo”, kde jsme prvne obdivovali rozsahle vinice a pak uz byla ochutnavka 5 vin, po ktere nam rekli, ze to byla jen takova presnidavka a ze ted muzeme jit do hlavni budovy a ochutnat cokoliv. Vybrali jsme jeste asi dve vina a nakonec jsme si i jednu lahev bileho”Vallejo” koupili. Mysleli jsme na nase pratele, co uz se zase plavi na mori, a ze by bylo hezke neco jim z nasi cesty privezt, takze mame co otevrit u vecere, az se vratime na lod. Po prvni ochutnavce uz nam pekne krucelo v brisku, takze jsme meli zastavku v malebnem mestecku Sonoma, podle ktereho je pojmenovano cele udoli, druha cast udoli se zase jmenuje Napa Valley, ktere je mozna znamejsi co se vin tyce Evrope. Sonoma byla proslunena a tak jsme se rozhodli dat si polevku v Sunflower Café, coz je krome café take restaurace a umelecka galerie, takze jsme skloubili obed i s kulturou. Pokud jej chcete alespon virtualne navstivit, tak mrknete na: www.sonomasunflower.com , a uvidite treba i zahradku, kde my jsme prave meli nas obed. Pak jsme si prosli i namesti a navstivili obchod, ktery se jmenuje “Cheesecake Factory”, a zde muzete zdarma ochutnat asi 15 druhu syru. Nejlepsi podle me byl syr stredozemnich chuti a nejzajimavejsi byl zase Levandulovy Jack, ale bylo to celkem dobre, treba by to mohl byt novy zajimavy vyrobek a navic levandule je pry dobra pro zazivaci system, tak s tim treba i v Cechach a v Anglii prorazime na trh!

Po prijemne obedova zastavce v Sonome nas cekala dalsi zastavka ve vinici, ktera ma tradici jiz od roku 1906 a kterou vlastni nemecka rodina Kunde. Oblast teto vinice byla opravdu velika, ukazali nam i kde skladuji sudy a pak vysvetlili, ze jeden prazdny sud stoji asi $350 dolaru a jsou vyrabene z Madarskeho a Francozskeho dubu – tyto sudy jsou jeste drazsi - a pak z Americkeho dubu. Nejlepsi vino je pry ale z techto dvou evropskych dubu. No nevim, ale jak nemecky pristup tak vino z dubu nas nejak zvlast nezaujalo a tak po kratke ochutnavce 5 vin jsme si radeji sedli ven na slunicko a zadny business z nas tentokrat nedostali…! Ted jsme jen doufali, ze to nejlepsi nas ceka nakonec, protoze nas cekala jeste jedna vinice.

Tentokrat se jednalo o Italskou Rodinu Jacuzzi, ktera mimo jine stoji za vynalezem vyrivky nebo-li Jacuzzi! Budova se stylu Italske vily z pocatku 20. stoleti – pouze vsak postavena asi pred 2 lety – pusobili velmi pratelsky. Pani Zena, co se nas ujala, a jeji rodina puvodne pochazela z Chorvatska a do italske rodiny se privdala, byla velmi pratelska a po klasicky 5-ti ochutnavkach nam s usmevem na tvari nabidla i jejich sampanske a desertni cervene vino, obe byla velmi lahodna. Ve vedlejsi mistnosti jeste byla ochutnavka olivovych oleju. Pokud jsme si az do ted mysleli jako ja, ze vsechny preci chutnaji stejne, tak ted je ten moment se presvedcit o svem omylu. Na ochutnavku zde bylo asi 7 zakladnych druhu, dale 5 ovocnych – pomeranc, limetka, citron, merunka a mandarinka a 4 s prisadami – cesnek a bazalka, oregano a parmazan, cibule a ocet, tymian. Nekolik jsme samozrejme museli ochutnat, ale nakonec to preci jen vyhralo vino a s naruzovelou lahvi Pinot Grigio – Rulandske Sede – a 4 kamennymi Jaccuzi podtacky jsme se nalodili zpet do naseho Exranomickeho busiku.

Den se pomalu blizil ke konci a my se museli vydat zpet do San Francisca. Diky tomu, ze jsme si vsichni chovali slusne a bylo jeste dost casu, mohli jsme se zastavit na vyhlidkovem bodu, odkud byl naprosto kouzelny vyhled na Golden Gate Bridge. Bonus byl to, ze jsme tam dorazila akorat pred zapadam slunce, takze se nam podarilo zachytit znamy most i prilehle okoli velmi krasne a bez klasicke mlhy, kterou v San Franciscu muzete potkat temer kazdy den v roce. Kdyz jsme se dost nakochali, jeste jsme si most jednou projeli zpet do San Francisca a pak uz byl cas nas navratit zpet do hotelu. Podekovali jsme Andymu, byl skvely pruvodce a temer stale a cely den nas o necem informaval, co je kolem nas, o historii o vinicich, prohibici proste zcela o vsem. Byl to opet uzasny den plny zazitku. Zvladli jsme jeste zajit na neco maleho k veceri. Porce v Americe jsou zabijejici, takze vetsinou pulka vasi porce zustane na taliri. Zjistili jsme ze na lodi jime mnohem zdraveji i kdyz casteji, takze se tam o nas dobre staraji. Opet nezbyl cas napsat zazitky, protoze jsme po narocnem dni ulehli a za kolibani vln ( ja se kolebam uplne stale, asi jen v mem mozku, ale proste je to tam ted zafixovane) jsem odpluli do nasich snu.

26. leden 2011 - Alkatraz - Pevnost na ostrove a Americke vezeni v letech 1934-1963

Jak uz jste videli z fotek, co jsme stihli pridat, byli jsme ve stredu navstivit Alkatraz. Byla to velice zajimavy a trochu mrazivy zazitek. Urcite to za navstevu stalo a uz ze jsme si jen mohli zase uzit trochu lode a zvyknout si na to co nas ceka za par dni.

Natocili jsme nejake video a udelali par fotek, ale pokud vas opravdu zajima historie Alkatrazu, tak bud doporucuji navstevu a nebo se podivejte na tento link: http://www.nps.gov/alca

Alkatraz je urcite jedna z veci, ktera urcite stoji za navstevu a pokud se zpatky do San Francisca zase nekdy podivame, tak urcite znovu navstivime :-)

No comments:

Post a comment