Dnes rano se nam vstavalo celkem tezko, protoze jsme meli za sebou celkem rusny tyden, kdyz jsme behem peti dnu meli dve zastavky v Thajsku, pak jen jeden den ( sobota 5.brezna) na mori, den v Singapuru a dnes nas cekala Malaysie a jeji hlavni mesto Kuala Lumpur. Chris byl celkem cily, ale mne chvili to vstavani trvalo. Chris dosel pro rychlou snidani, kterou jsme rychle slupli v nasi kajute a pak uz byl cas, abychom vyrazili do Palladia, kde se jako vzdy schazeli pro vsechny organizovane vylety. Jeste jsem cestou skocila na recepci koupit 5 Malajskych znamek, ktere dnes zatim zlomili rekord a stali se nejlevnejsi znamkou na nasi ceste, jeji cena v mistni mene byla pouze $0.50 Ringints, coz je v prepoctu asi 0.11 libry. Na recepci vzdy prodavaji znamky pro zemi, kde prave jsme, coz je super, pak uz jen clovek musi najit schranku, kde to poslat, coz se nam temer stale nedari, takze vetsina nasich pohledu konci v rukach mistnich lidi, kteri nam vzdy slibi, ze je pro nas poslou, tak pak jen muzeme doufat, ze je misto do schranky nehazeji do nejblizsiho kose, no to se teprve uvidi, az je v Nachode vsechny prepocitam. Kdyz se mi konecne podarilo vystat frontu, mnoho lidi melo stejny napad jako ja a nekteri si navic jeste smenovali mistni penize, Chris s Jean a Trevorem na me uz cekali s cervenym cislem 27 – jako nalepkou, coz bylo cislo naseho autobusu, ktery nas mel dovezt do Kuala Lumpur. Pristav Kelang je pouze branou do hlavniho mesta Malaysie, ktera jako takova lezi na rece, tedy spis dvou rekach, jedna se jmenuje Kuala a druha Lumpur a bohuzel neni mozne se dostat nekam blize. Nas vylet byl pouze transport tam a zase zpet, protoze nebylo snadne se z pristavu jinym zpusobem dostat. Dalsi moznost bylo jet na organizovany vylet a nebo pak satl bus to nedalekeho obchodniho centra, my vsak obe vyloucili a chteli jsme videt a zazit ono Kuala Lumpur a mit moznost jit tam, kam my chceme a nebyt jako stado krav hnany s pruvodcem, kam vlastne mozna ani nechceme.
Nas pruvodce na ceste byl tentokrat Malajsky Cinan Larry, ktery nam po dobu nasi cesty rozdal mapy mesta a poskytl par uzitecnych informaci, ktere nam pomohli naplanovat nas den. Celkem legracni bylo, kdyz se ho pak nekdo na cokoliv dalsiho zeptal co by chtel delat, Larryho odpoved prevazne byla: “Tak to bych teda nedelal” a nebo: “To neni zrovna dobry napad”. Nekdo z nas se ho zeptal, zda z jedne stanice metra muzeme dojit do vyhlaseneho parku, protoze na mape to vypadalo tak blizko a Larryho reakce opet byla: “Tak tohle tedy neni zrovna ta nejlepsi varianta, to tedy urcite nedelejte!” Chvili nam pripadalo, ze Larry by byl nejradeji, kdybychom jen vystoupili z autobusu a celych skoro sedm hodin, co jsme tam meli byt, pak stravili nakupovanim v prilehlem Petronas Twin Towers obchodnim centru. Nakonec ale par rad co nam dal opravdu prislo vhod. Vsechno na mape vypadalo celkem blizko, ale dali jsme na Larryho a rozhodli se vyuzit mistni metro, ktere vypadalo velmi snadno pouzitelne a pratelske. Jeste jedna z perlicek, kterou jsme po ceste byli pobaveni bylo, kdyz nam Larry licil, jak se kazdy den prodava vstupenky na Petronas Twin Towers, ktere az do roku 2008 byli nejvyssi budovou na svete – ted uz jsou jen na 3. miste!, asi 1000 vstupenek kazda za 10 Ringits, a ze jsou vetsinou uz kolem pul jedenacte rozebrane, takze asi nebudeme mit moznost jednu z techto vstupenek ziskat. Kdyz v tom mu kdosi z autobusu rekl, ze cetl o tom, ze Petronas Towers jsou kazde pondeli zavrene, coz Larry bez vahani ihned priznal, a zrovna dnes bylo pondeli, takze uz vlastne nebylo treba nam tuto zalezitost vysvetlovat dale. V tu chvili se opravdu cely autobus 27 pobavene mozna napul smutne a napul trochu ironicky zasmal. Na druhou stranu bych ale Larrymu nechtela krivdit, myslim, ze patril k jednem z tech lepsich pruvodcu, co jsme zatim na nasi ceste zazili a tak jsme byli celem radi.
Cesta trvala necelych 90 minut a kdyz nas autobus neco po desate hodine rano zastavil hned pred Petronas Twin Tower, Larry nam ukazal, kde se vsichni musime v 16:30 sejit, aby nas zase mohl bezpecne dopravit zpatky a vcas do naseho pristavu. Zastavka mistniho metra nazvana KLCC (Kuala Lumpur City Centre), byla hned v podzemi Petronas Towers. Prvne jsme potrebovali nejake mistni penizky a jelikoz jsme zjistili, ze nam jeste zbylo 122 singapurskych dolaru, tak jsme je hned v prilehle smenarne vymenili na Malajske Ringits, coz pri kurzu 1: 2.33 znamenalo, ze jsme nahle misto 122 dolaru meli celych 284 Ringits, a pripadalo nam, ze to byl teda dobry deal a ze jsme desne bohati! Tam kam jsme chteli jet – do stanice Pasar Seni - to byly jen 4 zastavky, jedna cesta je pro vasi predstavu 1.60 Malayskych Ringits (RM), coz je asi 9.60 ceskych korun ( 1RM je asi 6 ceskych korun). Metro bylo velmi ciste, klimatizovane a opravdu velmi prijemne, naprosto jste se tam citili bezpecne, skoro stejne jako v prazskem metru a o hodne lepe nez v tom londynskem. Kdyz jsme prijizdeli do nasi zastavky, tak jsme najednou byli nadzemi, takze kdyz budete nekdy v Kuala Lumpur (KL), tak si pamatujte, ze Pasar Seni je nadzemni zastavka zatimco v zastavce KLCC jste v podzemi. Pak uz jsme vystoupili a chteli se trochu zorientovat, kde to vlastne jsme a jak se dostaneme, tam kde chceme byt pesky, i kdyz nesmime zapomenout, ze podle Larryho to vlastne nebyl vubec dobry napad.
Rozhodli jsme se, ze i pro dnesni den zustaneme ve spolecnosti Trevora a Jean a spolecne naplanujeme cestu, kam se tedy vlastne vydame. Trevor a Jean se chteli podivat na budovu stareho vlakoveho nadrazi, ktera mela byt postavena v Islamskem stylu a take se z venku podivat na narodni mesitu. Ja a Chris jsme chteli navstivit Ptaci svet, ktery se nachazel v prostorach tak zvanych Kuala Lumpurskych jezernich zahrad. Zorientovali jsme se celkem snadno v mape a vyrazili jsme smerem, ktery vypadal, ze bude ten pravy. Zprvu jsme si byli trochu nejisti, kdyz nase cesta vedla pres celkem rusnou ctryproudou silnici a pak jsme museli projit nadchodem a pak pres cele jedno z vlakovych nastupist asi jednoho z hlavnich vlakovych nadrazich, ktere zevnitr velmi pripominalo mensi podobu prazskeho Wilsonova nadrazi. Kdyz jsme se asi po 15 minutach konecne pres vsechny koleje a nadrazni budovy nasli cestu ven, meli jsme pred sebou budovu onoho stareho nadrazi, ktera byla velmi hezka a historicka. Dale jsme prosli kolem Narodni Mesity – kam se vejde az 8000 vericich, Islamskeho Centra a Muzea Islamskych umeni, dale pak nahoru do kopce kolem Narodniho Planetaria a Pamatniku Tuna Razaka, az jsme konecne nasli vstup do Ptaciho Sveta. Myslim, ze nikdo z nas si presne nedokazal predstavit, co ma vlastne cekat, ja jsem si rikala, ze to bude nejaky park, kde je hodne ptaku ci tak neco, ale myslim, ze nase a hlavne moje predstavy byly vskutku mylne. Kdyz jsme videli ceduli s napisem “World’s Largest Free-flight Walk-in Aviary” nebo-li “Ptaci voliera kam muzete volne vejit, ktera je nejvetsi na svete”, tak jsme si rekli, ze kdyz jsme to ted uz nasli, tak se musime podivat dovnitr, i kdyz jsme si byli stale vedomi, ze chceme s nasim casovym planem nakladat tak, abychom videli opravdu co nejvice.
“Ptaci Svet” nebo-li obrovska zasitovana voliera, se nachazi na zhruba 21 akrech a je umistena v tropickem parku a najdete zde pres 3000 ptaku 200 ruznych domacich i zahranicnich druhu. Koncept ktery odlisuje tento ptaci park od jinych je ten, ze v Kuala Lumpurske ptacim parku, vetsina ptaku muze volne letat a neni zavrena v klecich. Mate pocit, jako kdyz prochazite obrovitanskou kleci, kde se muzete setkat z ruznymi druhy ptaku velmi zblizka. Pomalu jsme tedy prochazeli timto svetem a potkavali ptaky od ruznuch druhu papousku, pres volavky, pavy, kohouty ( to je pro ne asi zahranicni druh!) az po pelikany, plamenaky, orly a pstrosy. Meli jsme urcity zvlastni pocit symbiozy mezi ptaky, mistnim tropickym prostredim a lidmi, kteri se tuto velmi hezkou lokalitu rozhodli navstivit. Mne se nejvice libilo v oddelene mensi voliere nazvane “Svet Papousku”, kde byly prevazne tyto druhy Macaws, Cockatoos, Lories a Parakeets. Jedni z techto mi pripomneli moji zkusenost ze Svateho Tomase a tak jsem se hned sla podivat, zda je budu moci nakrmit. Behem nekolika vterin jsme dostala do prave ruky misku s nektarem a do leve zase hrst slunecnicovych seminek. Nez byste rekli svec, tak mi na kazde ruce sedelo sest barevnych papousku a vesele se krmili a trepotali se na mych rukou. Prvne jsme byla trochu v soku, protoze jsem necekala, ze budou tak rychli, ale pak uz to bylo celkem fajn. Chris nelenil a hned udelal par fotek a tentokrat mohl natocit i video. Kdyz panacek co to tam mel na starosti videl, ze Chris ma plne ruce kamery, behem chvilinky mu kameru vysmekl a naplnil mu ji take slunecnicovymi seminky, a papousci nelenili a hned na nem vesele pristali a nerusene se krmili. Chris byl chvili v soku, jak se to vsechno tak rychle sebehlo, ale kdyz mu krasny cerveny papousek chodil po rameni, tak uz si to taky celkem uzival a bylo fajn, ze jsme oba mohli mit tento celkem unikatni zazitek. A navic ted uz Chris muze rikat: “ Ja jsem pirat a mam papouska, muj papousek ma rad slunecnici” J. Kdyz jsme se nabazili krmeni, byl cas se pomalu vydat k nasi dalsi destinaci, i kdyz myslim, ze byste zde mohli klidne jeste dalsi hodinu ci dve stavit. Navic tyto jezerni zahrady maji jeste krome ptaciho sveta dalsi destinace jako je Zahrada Ibisku, Zahrada Orchideji ci Motyli Zahrada, takze na cely den, tu klidne mate co objevovat. Vstupne do Ptaciho sveta v tuto chvili bylo 45 RM za dospelou osobu a 35 RM za deti, to jen pro porovnani, az sem pojedete priste vy, tak vite co ocekavat a jake asi bylo vstupne v roce 2011.
Jelikoz nas trochu tlacil cas, rozhodli jsme se vyzkouset mistni taxi sluzby a do nasi dalsi zastavky Central Marketu se vydat taxikem. Rozhodnuti to bylo spravne, uz proto, ze venku bylo kolem 30 stupnu a velmi vysoka vlhkost,takze misto 30 minut chuze, jsme taxikem byli za necelych 10minut a celych 15 RM, presne tam, kde jsme chteli. Zde jsme presli pres most Lebuh Raya Besar a navstivili Namesti Revoluce, kde je krome obri obrazovky, take Malajska vlajka na 100 metru vysokem stozaru ( Pravdepodobne nejvetsim na svete!) a mistni Royal Selargon Club, kde se poradaji ruzne sportovni zapasy, hlavne tenis, rugby a criket. Na tomto namesti se take odhrali a odehravaji ruzne vyznamene udalosti teto Malaysie. Malajska vlajka tu vysi od 31.srpna 1957, kdy se Malaysie stala samostatnou a prestala byt britsku kolonii. Kdyz jsme si vsechny tyto mista a stavby prohledli, tak uz byl cas na obed. Nasli jsme zalibeni v mistni bistru nazvanem 77 Eslteler, kde jsme se rozhodli ochutnat mistni speciality. Chris zkusil mistni smazenou ryzi z kurecim masem a ja jsem ochutnala malajskou specialitu, coz je ryze s ancovickama ( ty zprvu vypadali jako cervici) s kokosova polevka s cervenym kari, do ktere si tuto ryzi jako do omacky namacite, je to celkem mnamka a bylo fajn zkusit neco mistniho. Po rychlem obede jsme si chteli radne prohlednout Central Market, ktery je zde otevren od roku 1888, a budova v niz se vnitrni cast obchodu nachazi byla postavena kolem roku 1930 a je ve stylu Art Deco. Krome obchodu s malajskymi vyrobky, ze take muzete najit ruzne restaurace, umeni a rybickovou lazen. Budova Central Marketu je uvnitr velmi pekna a vetsina vyrobku co tam prodavaji reprezentuje malajskou kulturu. Vydali jsme se objevit mistni artefakty a opravdu se zde dalo koupit celkem hodne veci, my jsme meli asi hodinu, za kterou jsme stihli koupit par pohledu, pouzdro na mobil, dve tasky v malajskem stylu, Chris si vybral bilou kosili s malajskym vzorem a ja jsem si koupila velmi zajimave saty, ktere se mi moc libili a navic pry reprezentuji posleni vystrelek malajske mody, takze nase nakupovani bylo celkem uspesne. Jedine co jsme nezkusili byla prave ta rybickova koupel. To jsou takove bazenky, ve kterem plavou malinke rybicky asi tak 5-8cm velke, kam si date nohy a ty rybicky vam okusuji starou kuzi na nohach. Vim, ze to asi zni celkem nechutne, ale pry je to velmi prijemne a dodava to energii a navic kdyz pak nohy po 10 -20 minutach vyndate, tak mate pocit jako kdyz jste prave byli na pedikure. Takze tohle je urcite jedna z veci, co chceme priste zkusit, skoda jen ze nam Larry nerekl, ze je to neco co urcite musime vyzkouset, protoze kdyz jsme videli lidi, jak v tech bazenkach maji nohy, tak jsme je jen neme pozorovali a nejak nas nenapadlo, ze za 10RM za 10 minut bychom to misto toho cuceni na ostatni lidi vlastne take mohli sami vyzkouset, no nic aspon je na co se tesit priste! Po treti hodine jsme se opet sesli s Trevorem a Jean, kteri uspesne nakoupili asi 4 kabelky, coz jsou darky pro ruzne cleny jejich rodiny, takze byli celkem spokojeni z uspechem sveho nakupovani. Jeste jsme museli 10 minut pockat, protoze mi v tom obchode, kde jsem si koupila ty saty posledniho vystrelku mody, tak mi je trochu zmensili. Proste tam normalne maji sici stroj a jedna z prodavacek je svadlena a hned na miste vam cokoliv upravi na miru, coz mi prijde docela jako super servis. Kdyz jsme si vyzvedla saty, tak pak uz jsme jen nasli nejblizsi stanici metra a vydali se zpet do stanice KLCC v prostorach Petronas Twin Towers. Zde uz byl cas jen osvezit se z mistniho “juice talks” baru, kde delali jen dzusy z cersteveho ovoce, dali jsme rozmixovane jahody, maliny a boruvky s tropickym dzusem a ledem a byla to uzasna osvezujici mnamka, kterou jsme brckem vychutnavali temer po celou cestu zpet v autobuse.
Kdyz jsme se chteli jit seskupit tam, kde nas Larry mel potkat, nebylo to tak jednoduche, protoze zacala obrovska tropicka boure a jedna z nejvetsich prutrzi mracen, co jsme kdy videli. Takze cela nase skupinka z autobusu 27 se schovala pred vstupem do Petronas Twin Towers – zcela a naprosto hloupe blokovala vsechny ostatni normalni lidi, co jen chteli vejit ci odejit a destove preprsce nekladli zadny vetsi duraz – nase skupinka turistu vsak mozna trochu hloupe doufala, ze to musi preci kazdou chvili prestat. Asi po 10 minutach se objevil i Larry a rekl, ze autobus na nas ceka asi 150 metru dale, takze jsme se vsichni museli pustit na cestu. Chris mel celkem radost, protoze konecne mohl vyzkouset svuj novy Trepass Anorak, ktery zatim od te doby co ho v Hong Kongu konecne koupil, jen lezel v jeho cestovni brasne ladem. Ja jsem se schovala pod destnik k Trevorovi a vsichni jsme spolecne vyrazili k autobusu a nad hlavama nam zatim slehali hromy a blesky. Cesta zpet do pristavu byla poradne destiva, takze jsme nabrali trochnu zpozdeni, ale bylo uzasne pozorovat jak se vsude vali voda a zaleva tuto tropickou a velmi zelenou krajinu kolem nas. Kdyz jsme projeli po dalnici a zastavili na nekolika zastavkach, kde se pravdepodobne platilo za prujezd dalnici, tak jsme neco pred 18. hodinou byli zpet v pristavu. Puvodne jsme meli byt zpet na palube v 17:30, takze jsme chteli jen rychle projit celni kontrolou a zpet na lod. Kdyz jsme ale zjistili, ze jeste chybi dalsi 3 autobusy, tak jsme nas navrat jeste trochu oddalili a rozhodli se vyhodne investovat zbyle malajske ringits do mistni pepsi a jeste jedne limonady, ktera opravdu byla mistni specialita. Chteli jsme i nejake mistni pivo a kdyz nam rekli, ze Carlsberg je jejich mistni pivo, tak jsme se na to moc netvarili, protoze to je jako kdyz se vam nekdo snazi prodat svycarske hodinky na Aljasce. Kdyz nam ale upresnili, ze se v opravdu tyto plechovky i jejich obsah v Malajsii vyrabi, tak jsme neodolali a ivestovali temer nasich poslednich 32RM za 4 plechovky temer mistniho moku. Vyjeli jsme eskalatory nahoru a zde byli jeste dalsi obchody, ale uz opravdu nebylo moc casu, takze jsme stihli koupit 6 Krispy Cream koblizek, ktere mame radi v Anglii a tak to byl spis takovy sentimentalni nakup. Kdyz jsme prosli celni kontrolou a nase cestovni brasny projeli rengenem, objevil se dalsi obchod s likery vsech druhu tentokrat vsak Duty Free, nedoslo nam, ze uz jsme vlastne v bezcelni zone. Kdyz jsme zjitili, ze ty stejne piva, jsou zde vice nez o polovinu levnejsi, nemohli jsme tomu uverit. Dalsi jsme tedy dohromady jeste dalsich 11RM a koupili dalsi 4 piva! Pocitate spravne ze tech puvodnich 32RM by nam zde stacilo na celych 11 mistnich Carlsbergu! I tak jsme meli radost a dali jsme jedno pivo Igorovi, ktery je z Chorvatska a stara se na lodi o nas Internet, a pak jedno Antonovi, ktery je nas stevard a ten je zase z Indie a oba meli radost a my jsme zase byli radi, ze oni maji radost.
Pri odplouvani z pristavu jsme dnes zustali na nasem velkem balkone a meli kavu z cafe Vivo a pustili jsme se do tech koblizek. Vedle nas kotvila americka valecna lod a zrovna kdyz jsme odpolouvali, tak na ni pristavala helikoptera, tak to byl celkem dobry zazitek. Vetsina posadky byla na palube a pozorovana jak nase lod odplouva. Pak jsme si take vsimli, ze kapitan ten valecne lodi nejake dva lidi pana s pani vita, asi nejake mistni velkem zvire. Slunce pomalu zapadalo a my jsme pozorovala zelene malajske brehy, kdyz jsem si rekla, ze takto vypada opravdovy prales a ze by bylo super mit nejaky jeep a jen tak si tou zeleni prijizdet a pozorovat zvirata a tropicke rostliny, to je take jedna z veci, co bychom radi udelali, az se do Malajsie nekdy vratime a myslim, ze to bude jedna z destinaci, kam se vydame zpet, protoze nas zaujala mnohem vice nez vyslechteny Singapore.
Dnes vecer jsme po 4 dnech prestavky sli na formalni veceri do restaurace Merridian, protoze v predchazejicich dnech se nam tam moc nechtelo a chteji jsme jen rychlou veceri a ne zadne dlouhe vysedavani. Vecer byla party 60. – 70. leta, kdyz Powerhouse hral v baru Aquarius. Vsichni byli po narocnych a plne nabitych 5.dnech zcela unaveni, takze to byla celkem skoda, protoze zivou hudbu na venkovni palube nemame tak casto a vsichni si mysleli, ze to nebyl uplne dobry napad udelat party hned po dni, ktery vsichni meli plne nabity, obzvlast kdyz nas cekalo 5 noci a 4 dny na mori pri plavbe do nasi dalsi zastavky Mumbai. Vecer jsme take nasla smsku od meho sefa, ktery se jen chtel ujistit, ze plan je stale stejny a ja se 4.dubna mam stale v planu vratit do prace. Tak jsme mu jen velmi strucne odpovedela, ze plan je zatim stale stejny a beze zmen, tak doufam, ze uz nas nebude pronasledovat dale. Jen jsme si tak predstavila, kdybychom treba nemohli jet pres Suezsky kanal, jak by asi vypadala moje omluvna smska do prace: “ Vazeny Sefe-STOP- Suezky kanal uzavren-STOP-zmena lodniho kurzu je nevyhnutelna-STOP-musime to vzit kolem jihu Afriky-STOP-zpozdeni bude veliky-STOP-asi tak dva mesice-STOP-navidenou v cervenci-STOP-PS:je mi to moc lito-STOP!!! Hmmm velmi zajimava myslenka si asi ted rikate, ale kdyz se nad tim zamyslite, kdyby se opravdu situace v Egypte, Lybii a v Omanu neuklidnila a konflikt se tam opravdu rozjel tim spatnym smerem a lode by nemohli pouzit Suezsky kanal, tak nase druha alternative je opravdu pouze cesta kolem jizniho cipu Afriky, takze jsme si tuto myslenku nemohla odpustit, protoze i kdyz to mozna zni trochu strasidelne, tak mne to celkem pobavilo a rikali jsme si, ze by to bylo celkem dobrodruzsti. Situace vsak vypada dobre, bylo nam uz receno, ze vsechny nase tri planovane zastavky v Egypte se uskutecni, takze to znamena, ze se
Jeste pred usnutim jsme na nasem balkonu pres hodinu pozorovali nedalekou bourku na pevnine a blesky byly naprosto skvele. Pak se bourka trochu priblizila a tak jsme cekali, zda nas to taky zastihne, ale zustalo to jen u prirodni svetelne show a tak jsme si to hezky uzivali. Nas kapitan Peter Philipot se nam dneska vratil na palubu, protoze nas musel v Hong Kongu z rodinnych duvodu opustit, tak jsme misto kapitane meli Commodora (to znamena vice nez kapitan) Steva, ktery byl trochu nudny. Tak jsme celkem radi, ze mame
No comments:
Post a Comment