Sobota nezacala uplne dobre, zapomnela jsem zminit, ze mne uz cely ctvrtek a patek bolelo v krku a ze jsem si take vykloktala krk slivovici, protoze jsme si rekla, ze to musi pomoci, bohuzel stara dobra metoda leceni tentokrat nepomohla, protoze jsem asi chytla jedno z bacilu co nam to zase cestuje po lodi. Den plny aktivit memu nachlazeni moc neprospel a tak jsem se v sobotu uz po 5. hodine rano probudila s velkou bolesti v pravem uchu, asi tak jako kdyz mate zanet stredniho ucha, nebo tak nejak to bolelo. Zkusila jsem to zaspat, ale nedarilo se, takze nastoupila rychlolecba nurofenem a pozdeji i paralenem, protoze zautocila i teplota. Samozrejme jsem se rozhodla to nevzdat, protoze v Hong Kongu preci nejste kazdy den, takze jsem byla rozhodnuta, ze me jen tak nejaka nemoc neskoli. Takze nasledovala rychla tepla sprcha, pak se i probral Chris a oba jsme byli pred pul osmou zcela pripraveni. Ja tentokrat vybavena i cepici, abych si to ucho chranila pred vetrem, protoze i kdyz venku bylo kolem 20 stupnu, tak to pekne ficelo, specialne na nasem lodnim tendru. V 7:30 jsme se sesli s Trevorem a Jean na nasem znamem miste v pred divadlem Globe a vyrazili jsme hned o dve patra nize, kde jsme doufali, ze bude cekat i tender. Jeden z duvodu proc jsme tak rano spechali byl ten, ze toto byl posledni tender, kdy jsme nepotrebovali cekat na pridelovaci listky s poradim a mohli jsme proste jen nasednout a vydat se na breh. Lod tam cekala a tak jsem oskenovali nasi lodni kartu a pres zeleny plovouci ponton jsme se nalodili na jednu z mistnich lodi, ktere po cele dva dny slouzili pouze pro nasi lod jako tendry, aby jsme nemuseli pouzivat male a ne tak vykonne tendry, ktere si Arcadie vozi s sebou. Podobny napad jako my melo celkem hodne lidi, nastesti tendr ( byl to velky tendr, protoze jsme nevyuzivali nase, ale ty co nam poskytli panackove z Hong Kongu, coz byla klika, protoze byli mnohem vetsi!) pro 400 lidi byl temer plny, kazdy chtel vyuzit kazde minuty a byt na brehu co nejdrive to bylo mozne. Kratce po osme hodine plne nalodeni, jsme vypluli ke brehu.
Kdyz jsme asi v 8:45 dorazili do naseho uz znameho Pier 4, vedeli jsme temer presne, kam povedou nase pristi kroky. Chteli jsme se vratit do vesnicky Stanley a tentokrat si Stanley Market projit hezky a v klidu, aniz by nas nekdo hlidal a rikal, kdy musime byt zpet. Chteli jsme ten zazitek nezavislosti mit zcela uplny, a proto jsme se rozhodli, ze pojedeme mistnim autobusem. Jedine co jsme vedeli bylo, ze tam jde autobus cislo 6 z nadrazi, ktere je nedaleko. Tak jsme spolecne s Trevorem a Jean vyrazili to nadrazi i ty autobusy najit. Malicko jsme bloudili a chvilku nam to trvalo, ale za necelych 15 minut jsme ono misto, kam jsme se meli dostavit zcela jiste nasli, videli jsme akorat autobus cislo 6 odjizdet a tak jsme vedeli, ze musime byt na spravne adrese. Kdyz jsme vesli do terminalu autobusu, uvideli jsme i zastavku, kde bylo hned nekolik autobusu: BUS cislo 6, 6X, 66 a 260 a vsechny ctyri jeli do Stanley Prison. Sice jsme neplanovali navstevu vezeni, ale bus cislo 6X akorat prijizdel, tak jsme se jeste jednou presvedcili, ze jedeme spravne, i kdyz ridic zrovna moc anglicky nekomunikoval, pak jeste rekl, ze za 4 osoby zaplatime 33.40 HKD, coz je asi 2.60 liber, takze asi 18.50 korun za osobu. Takze 40 minut cesty, temer za hubicku . Tentokrat jsme si sedli do druheho patra, kde uplne dopredu, presne na to misto, kde v Londyne normalne jezdi turiste, takze ted jsme turisti byli my, ale pro zmenu v Hong Kongu, a tak jsme si mohli vse krasne a nerusene vychutnat z ptaci perspektivy a poradne jsme si to uzivali. Jeli jsme hodne podobnou cestou jako vcera, jen tentokrat jsme se o sebe starali sami a vubec to nebylo spatne mit trochu prostoru a nemuset nasledovat vetsi skupinu lidi. Jak uz jsem zminila organizovane vylety cim dal tim vice pro nas pozbyvaji na sve popularite, protoze zjistujeme, ze temer vsude jsme schopni ze dne mit mnohem vice, kdyz se na pruzkum a objevovani vydame sami bez pruvodce.
Cesta krasne mijela a my jsme rozpoznavali mista, ktera jsme znali, plaze a zelene plane plne stromu, lanovku na protejsim ostrove a take Ocean Park, kde jsme se chtel i zastavit pri ceste nazpet. Pak uz jsme meli pocit, ze musime byt na miste, kdyz autobus zabocil do ulice, ktera se zdala byt, ze tam jsme nikdy nebyli, pak se ukazalo, ze to byla zastavka, pokud chcete jit na plaz, a my jsme se pak vratili zpet a pak uz zastavili na nasem znamem parkovisti a mohli jit objevovat nas Stanley Trh. Prvne jsme se ale zastavili v pekarne/kavarne a dali si kavu a kolacek, Chris a Trevor zase parek v crosantu, meli jsme dost casu, takze cas na snidani opravdu byl. Pak uz byl cas objevovat, co jsme vcera nestihli, a mohli jsme si vsechno opravdu prohlednout. Podarilo nam koupit novou 16GB SD memory kartu pro nasi kameru, protoze ty dve co jsme koupila v Kingstonu, uz mame plne videa, sice nevim, kdo se na to bude chtit s nami koukat, ale i tak chceme mit dalsi misto, pro nataceni dalsich zajimavych mist, kam nase lod jeste bude smerovat. Byla jsem pripravena smlouvat, kdyz jsem Chrise v tom obchode objevila, ze si tam uz koupil nove pouzdro na svuj mobil, protoze to puvodni uz hned prvni tyden nekde ztratil . Takze jsme tomu panovi prvne rekla, ze pracuji pro Kingston, takze by mi mel jednu memory dat, on ze pry ne, ale ze mi da 3 Kingston tuzky, coz bylo super, protoze ty se zrovna hodili. Nakonec mi udelal i dobrou cenu z 340 HKD mi slevil na 190 HKD, ale jinou znacku a lepsi rychlost Class 10 a Kingston byl jen Class 4 coz pro HD video neni uplne koser, tak to na mne ale hlavne nerikejte, ani ty ne Marcine!:-). Pak se nemaji u nas panackove divit, ze nic neprodaji, kdyz je konkurence lepsi, rychlejsi a navic levnejsi...no tak tady vidite, kde lezi budoucnost pameti, asi to budu muset vsem nejak vysvetlit a nebo si zalozit novou firmu a vozit tyhle pameti primo ze sameho srdce, kde se vyrabeji, tedy v tomto pripade z Taiwanu! Krome SD karty jsme jeste koupili par drobnosti dva obrazky, takove darkove tasticky, satko-cepici ( velice jednoduchy napad, takze kdyz se naucim sit, tak bych neco takoveho mohla vyrabet, tak jestli budete chtit, tak ja vam jednu vyrobit a muzete mi rict, jak se vam to libi), pak jsem si tam jeste vyhlidla takove kabely, ale kdyz jsme se tam z Jean vratili, tak ta jedna co se mi libila pro Mamcu, uz byla pryc, tak jsem byla smutna a uz jsem zadnou takovou podobnou nemohla najit, tak z toho nic nebylo Chris a Trevor pak uz meli trhu celkem dost a tak jsme se rozhodli vydat zpet. Jeste kdyz jsme odchazeli, tak do prostoru mezi statky prinesli obrovske cele upecene prase a mistni lide tam zacali mit hody, turiste jen s otevrenou pusou prihlizeli, byli jsme z toho tak v soku, ze jsme si to ani nevyfotili, i kdyz Jean asi par fotek ma, takze si to od ni budu muset zkopirovat. Kdyz jsme se dost Stanley Marketu nabazili, byl uz cas vydat se zpet. Kdyz jsme nasedli zpet do autobusu, zjistila jsem, ze jsem uplne ztratila hlas a moje bolest v krku a v uchu presla na hlasivky. Takze kdyz jsme odchazeli ze Stanley marketu, po tom vsem mluveni a smlouvani, moje hlasivky zcela odesli a misto mluveni jsme zacala vydavat jen takove sykave zvuky.
Chteli jsme se zastavit v Ocean Parku, kde maji schovane Pandy - ty si teda pochovat nemuzete – a pak velryby zabijaky, zraloky a dalsi zviratka. Nasedli jsme na autobus tentokrat cislo 6 a pozorne sledovali, kde mame vystoupit. Kdyz jsme byli asi 3 zastavky nez jsme meli vystoupit, tak autobus najednou nabral smer v pravo a vyjel zcela jinou cestou nahoru do kopce a my jsme jen smutne pozorovali, jak nase zastavka a navsteva Ocean Parku pomalu ale jiste mizi v dalce. Kdyz autobus konecne zastavil, byli jsme uz daleko a nebyl cas se vracet zpet, a proto jsme se rozhodli pokracovat zpatky do mesta. Kdyz jsme meli pocit jsme nekde pobliz a opet v centru, dali jsme znameni ridici a vystoupili na Queen’s Street, nedaleko jednoho z budhistickych chramu jmenen Tai Wonk Temple. Zvedave jsme ho z venku pozorovali a prevazne nas zaujala takova skrinka,co vypadala jako udirna a valil se z ni velky dym, ktery zase pripominal vuni vanocnich frantisku a velkeho mnozstvi vonavych tycinek. Rozhodli jsme se zajit na rychly sandwich ( svete div se, ale sli jsme do Subwaye!!), protoze jsme nechteli ztracet cas dlouhym vysedavanim u obeda. Subway mel pristup na Internet a protoze to bylo i rychle, tak jsem mohla vyuzit me aplikace na telefonu a dat na blog par fotek, co jsem predchozi vecer vyfotila, tak jsem mela radost. Takze jsem pokracovala v psani par pohledu, tak jen doufam, ze pridou vsem tem co maji. Puvodne jsme mysleli, ze pohledy vubec nebudeme posilat, protoze neni tolik casu, ale ja rada pohledy dostavam i posilam, takze z kazdeho mista vzdy posilame jeden Chrisove Babicce a pak jeden nasi Mamce, kdyz mame vice casu, tak pak jeste jen tak nahodne posilame par pohledu par stastlivcum, tak snad jste vsichni od nas pohled uz dostali a pokud ne, tak mi napiste komentar a radeji i adresu a ja to hnedka napravim Coz bylo pro ostatni celkem zabavne, ale pro me to zase az takova sranda nebylo. Bylo to tedy narocne, ale rozhodla jsem se nemluvit a jen vyuzivat znakovou rec a posunky, kdyz to bylo zcela nezbytne.Po obede jsme pokracovali dale smerem k centru, kde jsme doufali, ze najdeme nejake obchody, hlavne jsme byli na lovu za jednim notebookem pro Chrise a tak jsme se chteli podivat, protoze to bylo jedno z jeho prani koupit si novy, maly a rychly notebook, na kterem budeme moci editovat vsechna ta nese High Definition videa, protoze muj notebook, je na to trochu pomaly. Jean a Trevor se chteli podivat do jednoho budhistickeho chramu a tak jsme se rozdelili a rekli, ze se setkame kolem pate hodiny v pristavu. Chris a ja jsme zustali na jedne z hlavnich ulic, ktera v nasi mape byla vyhlasena jako nakupovaci raj. Videli jsme tam snad vsechny mozne obchody, dokonce i Marks and Spencer, coz bylo celkem prekvapeni – nekdo tam byl a rikal, ze vsechno je 2x drazsi nez v M&S v Anglii, asi to je jako vyvoz ci co!. Byl to trochu jak zakon schvalnosti, vsude byly obchody s oblecenim, botama, hodinkama, ale ani jeden obchod s elektoronikou. Zeptali jsme se i jedno straznika, kde se da koupit novy pocitac, ten nas ochotne zavedl do takove ulice, kde ukazal prstem, ze mame jit tim smerem. To jsme take udelali, ale videli jsme jen same obchody s fotakama, takze opet zadnych uspech. Kdyz jsme se vralili na hlavni tridu a uz to temer chteli vzdat protoze unava ze dvou nabitych dnu na nas pomalu zacinala dosedat, objevili jsme najednou to co jsme hledali - Notebookovy Raj! Meli tam uplne vsechny znacky a tak nastal cas to vsechno prozkoumat, porovnat ceny a prijit na to, co Chris vlastne hleda, protoze nemel cas udelat si pruzkum trhu, takze jsme to museli udelat hned na miste. Chvili nam trvalo se v tech vsech Sony, Toshiba, Fujisu, HP, Acer, Dell a dalsich znackach zorientovat a najit takovy, co bude ten pravy. Nakonec zustali dva Favorite jeden Acer a jeden Dell. Acer nebyl skladem a tak se Chris rozhodl pro Dell. Jeste se nam podarilo usmlouvat 3% sleva a pak jeste pan pridal hrnicek a lampicku a obchod byl uzavren. Nebyl to snadny nakup, preci jen pocitac nekupujete kazdy den, ale Hong Kong je opravdy dobre misto pro koupi noveho notebooku, takze jsme rada, ze Chris je take rad a ze nasel to, co hledal. Ted vim, ze tim, ze nas autobus nezastavil, tam kde mel, melo nejaky vyznam, protoze kdybychom sli do toho Ocean Parku, tak by nebyl cas na zadne nakupovani a Chris by mel pocit, ze o neco prisel. Ted ma radost a take ma na cem psat svuj blog Kdyz jsme odchazeli z velkou oranzovou taskou bylo uz pred patou hodinou a tak jsme se museli rychle dostat zpet do pristavu, protoze posledni tendr odjizdel v 17:20. Nebyli jsme nijak daleko, ale trochu nas to zmatlo, protoze jsme museli jit pres nadchod, co jsme ani jeden netusili. Dostavali jsme se do ruznuch slepych vyusteni a byli jsme v takovem patre a vsude byly ruzne obchody, ale nikde nevedla cesta ven. Snazili jsme se zachovat klid ale zaroven byt trochu v poklusu, protoze jsme se citili trochu jako v bludisti. Nakonec jsme se opet nekoho zeptali a ten nas poslal pres takove garaze a pak nadchod a my jsme konecne byli, tak kde jsme byt chteli.
Meli jsme akorat cas se osprchovat a prevleknout, protoze Arcadia mela v planu proplout mezi Hong Kong Island a Kowloonem a v osm hodin pro nas byla pripravena svetelna show, ktera byla z budou po obou stranach.Byla to dalsi Sail-Away party a tentokrat bylo opravdu co pozorovat a na co se divat. Ja jsem si vzala cepici a zabalila jsem se do deky, protoze bylo celkem chladno a Chris se snazil kamerou zachytit co nejvice, protoze to byl opravdu uzasny zacitek. Show trvala asi 40 minut a za tu dobu jsme uz pomalu pluli v dali zanechavali svetla Hong Kongu a vsechny nase mista za nami a vsechny zazitky a vzpominky hluboce vsazeny do nasi pameti.
Jiste jsme nestihli videt a navstivit, vse co jsme chteli, ale to preci vubec nevadi, alespon je duvod se tam vratit zpet a objevit, to co jeste zbyva. Takze kam ze se to mame priste vydat? Rekla jsem si, ze si pro nas tyto mista poznamenam do naseho blogu, abychom si je mohli kdykoliv pripomenout: Lantan Island, Ocean Park – Navstivit Pandy, Lanovka, Disney World, Night Market – Temple Street, Stanley Market, Repulse Beach, Tramvaj a mnoha dalsi mista, co si ten nevybavim, ale i tohle je celkem na par dni vystarano.Takze co mohu po tech dvou dnech rici o Hong Kongu? Trevor a Jean uz na nas cekali a tak jsme byli moc radi, ze jsme se opet v poradku nasli. Za posledni zbyle Hongkongske dolary jsme nakoupili mistni pivo a pak uz cekali, az nas tender odveze zpet na nasi lod. Byl to posledni tender a protoze vzdy musi spocitat pasazery na Arcadii, aby vedeli kolik nas jeste chybi, tak jsme cekali trochu dele. Kolem 18.hodiny pak uz nas tender vyrazil smer Arcadia a my jsme jeste pozorovali okoli a fotili posledni obrazky.Skvele mesto, kde se vsechno snoubi se vsim, hlavne stare s novym, kde vladne svoboda i nesvoboda zaroven, bohatsvi se snoubi s chudobou, kilometry zelenych tropickych lesu jsou naprostym opakem prelidneneho mesta plneho mrakodrapu, lide jsou tu pratelsi a otevreni ale na druhou stranu nekteri maji takovy zvlastni smutny vyraz v ocich, jak kdyby ta slibovana svoboda ze strany Ciny nebyla uplne svobodna. Pro navstevu Hong Kongu nepotrebujete vizum, takze pokud chtete tohle vsechno videt a mozna jeste vice, je to misto, kam se urcite musite zajet podivat, protoze to se neda zcela radne popsat, to se musi zazit a my jsme to zazili a jsme za to velice vdecni a myslim, ze se sem oba chceme jeste nekdy vratit!
No comments:
Post a Comment