Tuesday, 1 March 2011

28. unora 2011 – Ha Long Bay, Vietnam – Venkov – Mistni Lide - Trziste

Tentorkat jsme meli jen jeden den na mori nedeli 27. unora, kdy jsme mohli nasbirat sily a pripravit se na nasi dalsi zastavku. Moje nachlazeni pokracovalo, ale snazila jsem se delat vsechno proto, abych byla v dobre forme a mohla si z Vietnamu odvezt co nejvice zazitku. Kdyz jsme v pondeli rano uz kolem sedme hodiny rano zakotvili v Ha Long Bay, oba jsme jeste byli unaveni a uchozeni z Hong Kongu, avsak zcela pripraveni pro den plny novych zazitku. Kdyz jsme vysli na balkon byla vsude jeste velka mlha, takze jsme toho moc nevideli. Chris dosel do Belvederu pro jogurt a kolacek ke snidani a ja jsem pripravila nase brasny pro novy den. Protoze jsme meli opet zarezervovany vylet, sli jsme se v 8:30 sejit do Palladia, kde nam bylo pridelene cislo 21. Opet jsme kotvili, takze to byl nas 4. tender v rade, a to znamenalo trochu cekani nez se dostaneme na breh, coz nebylo tak hrozne. Cesta na breh trvala tentokrat jen 10 minut a nase tendery musely zastavit i takove nakladni lode, kde jsme my vystupovali. Kdyz jsme byli kolem 9:30 vsichni v autobuse, mohli jsme vyrazit na cestu.
Jelikoz me Vietnam opravdu zajimal, uz mozna proto, ze nase zeme s nimi byla jednu dobu ve velmi pratelske vztahu a take nam jich v Cechach celkem hodne zustalo a nikdy se nevralili domu, tak jsem si k Minh prisedla a zeptala se ji na par veci. Pokud vas to zajima, tak tady je par udaju o Vietnamu, co jsme se dozvedeli, ci jsme postrehli z naseho pozorovani. Vietnam je 2. nejvetsi vyvozce ryze na svete mistni lide jsou na to velmi hrdi. I prestoze je Vietnam komunistickou zemi, tak od roku 1986 stat dovoluje lidem mit sve vlastni firmy a mohou vlastnit domy. Minh mi rekla, ze jejich dan z prijmu je pouze 2% a dan z pridane hodnoty je 20%. 95% vietnamske populace je Budhistickeho vyznani a vice jak 20% je velmi poboznych a chodi do budhistickych chramu temer kazdy den. XIA CHAO znamena dobry den i nashledanou, mozna neco jako nase ahoj. COM ON je dekuji. Kazdy kdo je starsi 18 let vlastni alespon jednu motorku. Bohati Vietnamci maji dve az tri motorky, na druhou stranu auta nejsou moc popularni, protoze jsou velmi draha a jen mala cast obyvatel si je muze dovolit koupit.
Nase pruvodkyne se jmenovala MINH a nas ridic zase MIKE. Minh byla velmi mila a snazila se nam poskytnout co nejvice informaci nejen o nasem vyletu, ale take o sve zemi, na kterou byla velmi pysna.Mena je Vietnamsky Dong a 1 anglicka libra je asi 100.000 Dongu!!! Takze kdyz si vymenite 30 liber, je z vas hnedle milionar! My jsou pouzivali jen dolary, ktere mistni velmi radi prijimaji. Dopravni provoz je velmi husty, nemaji tu mnoho silnic, a tak ty co maji jsou neustale plne hlavne motorek, nakladnich aut a autobusu, osobnich aut uvidite opravdu jen malo. Mistni lide predjizdeji neustale a kdokoliv cokoliv a kdekoliv, myslim, ze pokud byste si tu pujcili auto, behem peti minut se dostanete do havarie, ale mistni lide jsou na ten chaos celkem zvykli a zvladaji to s prehledem. Klaksony pouzivaji temer neustale a naprosto pri vsech prilezitostech, zvlastni je na tom, ze ruzne dlouhe zvuky, maji ruzne jine vyznamy, tak napriklad jsme zaznamenali, ze mohou znamenat asi toto: „davej pozor, jsme za tebou" „Jdi mi z cesty, predjizdim te", „jedes v protismeru, zmizni prosim", „jsem sice mensi nez ty, ale stejne te predjedu" .... a mnohe dalsi. I presto ze provoz je naprosto sileny, tak oni zustavaji celkem v klidu a opravdu jen troubi a nenadavaji. Mozna i my v Evrope bychom meli prejit na budhismus a pak bychom take byli klidnejsi a mene se v tom nasem provozu stresovali! Nase prvni zastavka byla v keramicke dilne, kde jsme mohli pozorovat, jak se vyrabi vsechno od malych hrnicku a talirku, pres vazy a konvicky az po obrovske kvetinace. Videli jsme michaji jeste tekutou keramickou hmotu – kaolin, jak vazy stoji v radach a pak jak je vypaluji v celkem primitivnich pecich, vypadaji jako ta nase cihlova v pekarne, a pak vse rucne maluji, zadne stroje ani masiny, vsechno naprosto rucni prace. Po exkurzi v dilne jsme mohli navstivit i obchod, kde si temer kazdy neco maleho ci vetsiho koupil, protoze to byla opravdu krasna keramika. Musela jsem si i odskocit na zachod a to byl take zazitek, byl to malinko takovy saigon, ale kdyz musis tak musis i kdyz dve pani kdyz to videli, tak se obratili a sli pryc, ale clovek musi v cizi zemi preci zkusit skoro vsechno.
Kdyz vsichni donakupovali keramiku a take perletove nahrdelniky, ktere se zde zdali celkem prave a velmi popularni, tak jsme pokracovali v nasi ceste, ktera byla nazvana priroda a mistni zivot.
Nase dalsi zastavka byla v dome farmare, kteremu bylo asi 78 let – mel 3 syny a 2 dcery - a pestoval prevazne ryzi.
Bylo to celkem divny pocit, protoze jsme prochazeli jeho loznici, ktera byla vlastne spojena s obyvakem, kde krome maleho koberce, televize a skrinky nebylo vubec nic. Kuchyn byla samostatna budova a spis mi to tak trochu pripominalo, ze tam by meli bydlet nejak zviratka. Dalsi budova ci spis budovicka byla pro slepice a kohouta, ktery byl z nam neznameho duvodu zavreny k drevene kleci. Hned vedle byla samostna mistnost, kde byli v sene 3 cerstve narozena stenatka od farmarova psa. Na dvorku nam pani farmarova nabizela zeleny caj a varenou sladkou bramboru. Chris se neodvazil, ale ja jsem si nebala a caj i bramboru jsem zkusila. Caj byl moc dobry, ta brambora bylo trochu divna. Take tam meli ruzovy ker, ktery hrozne krasne vonel a jak jsme si k nemu cuchala, tak mi pani domu utrhla jednu ruzicku a dala mi ji. Byl to vazne zvlastni pocit, byt u zcela cizich lidi na navsteve a okukovat jak ziji, a jak opravdu skoro nic nemaji a ani je to moc netrapi. Myslim, ze tyto navstevy jsou pro ne urcity zdroj prijmu, protoze urcite par korunek za to dostanou, ale na druhou stranu i pro ne to musi byt zvlastni, kdyz se jim do jejich maleho domecku nahrne 40 lidi. Byli vsak velmi pratelsti a vstricni a bylo videt, ze jejich stridmost jim zarucuje dlouhy a zdravi zivot. Mne i Chrisovi bylo hloupe fotit ci neco natacet, ostatni lide se niceho nestitili, dokonce i jeden blb vyplasil slepicku, kdyz snasela vajicko, protoze si ji sel vyfotit a mel zapnuty blesk, fakt nektrym lidem by meli namlatit a nebo je nekde zavrit a nikam je nepustit, protoze jen delaji ostudu! Kdyz jsme odchzeli, pan farmar se s nami s usmevem rozloucil a jeste neco rikal, ale bohuzel muj rychlokurz vietnamstiny na to byl kratky.Dale jsme pak mirili do nedalekeho budhistickoho klastera, ktery byl asi 25 minut cesty autobusem. Byla to velice krasna stavba stavba, kde jste prvne vysli po schodech do takoveho nadvori, kde se diky vode otacela takove velika mramorova koule a vsude kolem byly celkem velke bonsaje. Zde jsme na schodech museli nechat boty a dale jsme sli do nekolika mistnosti, kde ve vsech byli ruzni dreveni budhove obkolopeni kvetinami, ovocem a ruznymi susenkami a lide k jednotlivym socham chodili, davali k nim dary a nebo penize a modlili se u nich. Opet pro nas Evropany to byl celkem zvlastni zazitek a tak jsme vsechno tise pozorovali a podarilo se mi udelat i par fotek. Pak jsme se setkali s budhistickym mnichem, kteremu bylo 82 let, bohuzel si nevzpomenu jak se jmenoval, a ten nam ukazoval, jak se ma spravne meditovat a ze to vede k dlohovekosti. Za nim byla drevena socha dalsiho z budhu a ten se pry dozil 128 let. Krome vsech techto zvlastnosti, ktere nekteri s otevrenymi usty pozorovali, byl s klastera taky krasny vyhled na okoli, takze jsme se vseho snazili nadychat a vychutnat si to plnymi dousky. Asi po necele hodine, co jsme tu stravili byl cas vydat se zpet. Kolem 15. hodiny jsme dorazili zpet do mestecka Ha Long, kde jsme vystoupili nedaleko mistniho nocniho trhu, ktery mel otevrit az kolem 18. hodiny. Prosli jsme se podel cesty, jen sami dva a najednou si uvedomili, ze se jen tak prochazime podel silnice ve Vietnamu a ze je to celkem zvlastni pocit, ale vlastne to tak nenormalni neprijde, i kdyz divne to vazne bylo. Sli jsme se i projit po plazi a zkusit jake tam maji more. Bylo celkem spinave a tak jsem ho jen pozdravila a rychle se dotkla vody a sli jsme radeji zpet. Bohuzel jsou vsechny vesnicky a mesta co jsme meli moznost videt podel silnice hodne spinave a vsude je spousty odpadku. Minh nam rekla, ze pry vsechny studenti maji prazdniny v kvetnu, cervnu a cervenci a to pry maji za ukol chodit a sbirat vsechny odpadky. Mozna by se meli zamyslet nad tim, proc ty veci kolem sebe vyhazuji a pak by nemuseli zit cely rok v takovem neporadku. Je to opravdu velmi krasna zeme z toho co jsme videli, ale lide maji trochu zvlastni pristup ke svemu prostredi a mozna jim to ani nedochazi Kdyz jsme se dostatecne doprochazeli a pozorovali ruzne motocyklisty, jeden vezl na nosici asi 70 plat vajec, dalsi motorka vezla 4 lidi, dite, pana co ridil a telefonoval, dalsi dite a pak jeho manzelku...a tak podobne, tak jsme pak zamirili na trziste, ktere bylo velmi pekne a usporadane, ale u kazdeho stanku prodavali temer to same, takze skoro jako v Cechach! Ale meli celkem hezke veci, jenze my jsme uz nemeli moc chut to okukovat a nakupovat, protoze jsme museli zpet do pristavu, takze jsme opravdu jen tak v rychlosti vsechno probehli. U kazdeho stanku se nam nekdo neco snazil prodat, opet perletove nahrdelniky a ruzna tricka i batohy vsude vedli. Asi 20x jsme museli rict ne dekuji, opravdu nic nechceme a jit dal. Nakonec jsme asi za $3 dolary koupili jednu perlicku na krk a par pohledu, ale na vic opravdu uz nezbyval cas ani energie.Do pristavu jsme prisli kolem pul pate a pred patou hodinou jsme byli zpet na Arcadii. Vylet z hlavniho mesta Hanoje, kam jelo asi 13 autobusu mel trochu zpozdeni a tak jsme z Ha Long Bay zacali odplouvat az temer o dve hodiny pozdeji nez puvodne planovano. Byl to opet den plny novych zazitku a nove velmi zvlastni zeme, kterou snad budeme mit jednou poznat trochu lepe a mit vice casu prohlednout za spinu a chudobu a nejen objevit krasu klasteru, ale i prozkoumat zelene a kulturu tohoto velmi pysneho a stastneho naroda. Pristi zastavka je v Thajsku, takze se mame zase na co tesit!! :)

No comments:

Post a comment