Wednesday, 9 March 2011

3. brezna 2011 – Laem Chabang, Thajsko – Pattaya – Sloni Vesnice

Po navsteve Vietnamu jsme meli dva odpocinkove dny na mori, ktere jsme celkem potrebovali. Moje nachlazeni ci spise nejaka viroza se stale nezlepsovalo a tak jsem prvni breznovy den musela navstivit naseho pana doktora Johana, ale tentokrat to nebyla jen navsteva podivat se jak to tam vypada a jak se ma, ale chtela jsem, aby zjistil, co se mnou vlastne je a zda s tim neco muze udelat. Zjistil, ze mam zanet hornich cest dychacich, plus zanet stredniho ucha a nasadil 3 denni antibiotika, sirup na krk a take leky na zanet stredniho ucha, aby mi ho pry nemusel propychnout. Tak jsem se 1. a 2. brezna pri plavne po Cinskem mori nekde mezi Vietnamem a Thajskem lecila, abych mohla byt za ty dva dny uz zase cila jako rybicka. To se mi sice uplne nepodarilo, ale kdyz jsme ve ctvrtek pristali v pristavu Laem Chabang, ktery je branou a zastavkou pro objevovani Bangkoku, tak jsem byla v pouzitelne kondici pro nase vylety. Jelikoz jsme jiz predem vedeli, ze cesta do Bangkoku je neco pres dve a pul hodiny tam a to same zpatky, tak jsme se rozhodli, ze tentokrat Bankonk nenavstivime a vyuzijeme cas pro objevovani nejblizsiho okoli a mozna i trochu nedaleke prirody.

Po velmi rychle snidani jsme tentokrat s pasy jsme prosli lodni branou, kde tentokrat nase pasy kontrolovali mistni celnici. Kazdemu se podivali do pasu a pak nahlas rekli jeho kresni jmeno, vyrazne se na nej podivali a pak pas vratili. Trochu nas to prekvapilo, protoze to bylo poprve, co vlastne nekdo chtel videt pri vystupu z lodi nas pas. Pak uz jsme pokracovali na parkoviste, kde jsme nasli nas satl bus, ktery nas mel odvezt do nedalekeho primorskeho mesta Pattaya. P&O vzdy zduraznuje, ze se bude jednat o pouze limitovane mnozstvi satl busu, ktere budou poskytovat, ale kdyz jsme vydeli radu asi patnacti, co byli jeste prazdne, vedeli jsme, ze nebude zadny problem najit misto. Duvod proc toto delaji je podle me, aby vystrasili lidi a tim je tak trochu donutili zarezervovat si radnou exkurzi, kterou samozrejme musi i zaplatit. My cim dal tim vic zjistujeme, ze vetsina organizovanych vyletu je v pomeru cena-vykon- zacitek celkem spatna a tim padem vice davame prednost zorganizovat si neco sami. Je to sice trochu vetsi risk, ale kdyz si udelate mensi pripravu toho,kam chcete jit a co chcete videt, tak za den stihnete mnohem vice. A to byl nas pripad i pro tuto zastavku.

Kdyz jsme prijeli do Pattayi, tak jsme se prvne trochu rozkoukali, prece jen to byla nase prvni navsteva Thajska v zivote, a tak jsme chteli zjistit, co nas vlastne ceka. Pattaya byla kolem roku 1950 skvelym primorskym letoviskem, ale bohuzel potencial tohoto mesta byl velmi brzy objeven a plne vyuzit pro rekreovani prvni americkych vojaku a pak vsech dalsich vojsk, ktere se tou dobou ucastnili ruznuch konfliktu ve Vietnamu, Korei a dalsich asijskych zemich. Tato reputace krasu tohoto letoviska trochu znicila, takze dnes uz tam nenajdete pruzracne cistou vodu a temer opustene plaze, ale je to mesto, ktere se pomerne rychte rozrostlo a asi byste si ho nevybrali pro tydenni dovolenou u more. Nekdy je celkem tezke, hned vedet kam mate jit a co delat, kdyz vlastne nemate predstavu, kde co je a jak daleko to ono co hledate vlatne je. Celkem snadno a rychle jsme se zorientovali v mape a protoze jsme vedeli, ze prvni cast naseho dne chceme stravit tim, ze najdeme sloni vesnici, vydali jsme se za nasim planem a snem. Po trose stresu s najitim toho spravneho taxika, ktery nas opravdu odveze tam, kam chceme, jsme konecne mohli relaxovat a uzivat si okoli, ktere se pomalu promenilo z ulic plnych domu do zelene thajske dzungle. Asi po 25 minutach jizdy, kdy obcas meli pocit, ze nas ridic stale nevi, kam nas vlastne veze, jsme najednou uvideli slona a vedeli jsme, ze jsme na spravne adrese. Po trose nedorozumneni, kdyz jsme nasemu ridici meli platit 250 thajskych Bath, a dali mi disko na 300 TBH, on pry souhlasil na 350 TBH, tak jste si opet mohli uvedomit, ze na vychode je opravdu nutne vsechny ceny domluvit predem a pak se nenechat zvyklat tim, ze treba ridic taxiku, muze zmenit to co pretim rikal. Takze jsme jeste jednou podekovali a sli jsme zjistit, co nas ceka v te nasi vytouzene sloni vesnici. Jeste pro upresneni 50 Thajskych Bath je 1 libra takze asi 28 ceskych korun. Takze vidite, ze taxik byl opravdu za hubicku.

U okenka nas privital mistni pruvodce a nabidnul nam hodinovy trek na slonovi (1000 TBH za osobu). Nebylo tam zrovna moc rusno a tak jsme si rekli, ze to tedy zkusime. Prvne jsme dostali asi 5ti minutovou prednasku o sloni vesnici a potkali jsme se s malym pouze 4mesice starym slunatkem a jeho maminkou. Slunatko se jmenovalo v prekladu “Need Love” a bylo velmi hrave. Byl to skvely zazitek moci k nemu jit a pohladit si ho a pak si nechat jeho chobotkem pekne osliznout ruku. Kdyz jsme si s nim pohrali, tak jsme jeste za 100 TBH koupili asi 5 kilo bananu, protoze to je jedna s pochoutek, kterou sloni maji radi a rekli nam, ze je dobre mit s sebou na cestu banany. Pak uz jsme nastupili na naseho slona a vydali se na tuto velmi zajimavou prochazku. Nas pruvodce se jmenoval Shai a moc anglicky neumel, takze se staral o rizeni slona a my jsme si uzivali tento velmi nevsedni zazitek. Prvne jsme prosli celkem hlubokou rekou, ze nas slonik v jednu chvili byl az po hlavu pod vodou. Teda podle toho co nam Shai rikal, tak to byla pani Slonice a bylo ji 54 roku, coz je pry celkem mlady vek pro slona. V teto sloni vesnici je celkem asi tak 40-50 slonu. Jsou to vsechno prevazne sloni, co byli pouzivani pro tezkou praci v thajskych dzunglich. V dnesnich dnech pro slony neni dostatek prace v lesich a tak mistni lide musi najit zpusob, jak si sloni mohou vydelat na zivobiti. Takze vsechny penize ze vstupneho jsou pouzity primo pro krmeni a osetrovani slonu a proto jsou pro ne navstevnici tolik duleziti. Musim rict, ze ta hodinova prochazka byla opravdu velmi dlouha a cestou jsme si mohli prohlednout prirodu i mistni domy, protoze v nekolika pripadech jsme se prochazeli na nasi slonici primo pod okny normalnich lidi. Cestou jsme potkali dalsich asi 15 slonu, kteri prave odvezli vetsi skupinku navstevniku k rece, kde se chystali pouzit rafty. Dokonce jsme zahledli i opicku, ktera se jen tak houpala ve stromech. Podarilo se nam udelat nekolik velmi dobrych fotek a natocit a neco na kameru, takze bude zajimave se na to podivat, az to vsechno sestrihame a dame dohromady. Kdyz jsme se vratili do vesnice, tak jsme Shaiovi i slonice pekne podekovali, jeste jsme se s nimi vyfotili, nahrmili ji zbytkem bananu a sli jsme si jeste pohrat se slunatkem, ktere se za tu hodinu,co jsme ho nevideli pekne rozdovadelo a chtelo si hrat. Takze do mne zacalo jemne kopat a narazet zadkem, tak to bylo srandovni. Jeho maminka mi zatim nepozorovane vyfoukla jeste par bananu co mi zbylo a dokonce si je hezky i s tou igelitkou co v ni byly, tak si to cele nacpala do pusy, chtela jsem ji ten igelit jeste vytrhnout, ale uz bylo pozde. Osetrovatele vsak vypadali, ze to neni problem, asi ta taska byla vyrobena z nejakych prirodnich materialu a v brisku se ji hezky rozlozi. Slunatko jeste stihlo obtocit chobot okolo Chrisovi nohy a temer ho povalit a pak jsme se sli obcerstvit cersve nakrajenym melounem, ananasem a thajskymi jablicky. Jeste zbyl cas na zapis do knihy hostu a jake to bylo prekvapeni, kdyz jsem zjistila, ze tam dnes v ten samy den byla nejaka rodinka z Brna protoze tam nechali zapis v cestine a podepsali se, asi jsme se s nimi museli videt, ale v tu chvili uz museli byt pryc. Rozloucili jsme se s vesnici i se vsemi obyvateli vcetne slonu a vydali se zpet do Pattayi.

Obed jsme opet moc neresili a rychly sandwich bylo vsechno co jsme potrebovali a ledova kava nas osvezila, protoze to byl opravdu velmi teply den. Nemohla jsem odolat a trochu jsem se vykoupala v mori, i kdyz plaz byla trochu prelidnena, ale i tak to bylo fajn. Breh byl navic poset velkym mnozstvim skeblicek, ktere se mi velmi hodili pro par veci, co jsem chtela vyrobit a tak jsem si mohla vybirat ty pekne, co se mnou pojedou domu. Chris sedel na plazi a uzival si slunicka. Kdyz jsme se oba nabazili, tak jsme se sli podivat co skryvaji mistni trhy a obchody. Bylo opet z ceho vybirat a ja jsem se vzhledla v jednech satech, ktere jsem nakonec usmlouvala z puvodnich 600 na 350 TBH a Chris zase nasel hodinky, co schanel uz od nasi navstevy Hong Kongu a jeste potreboval 8GB USB, ktere jsme pro zmenu koupili za celych 750 TBH.

Pak uz byl cas najit nase obvykle pohledy a vydat se zpet autobusem do pristavu. Cestou jsme jeste udelali par fotek a prevazne nas fascinovali ruzne obrovske svazky cernych kabelu, kterymi bylo vedeno vse od elektriky pres telefon, televizi, radio a internet. Opravdu celkem sileny pohled a urcite jste to videli na par fotkach co jsme nahrali, clovek si rika jak asi najdou problem, kdyz se neco rozbije. Po prijezdu do pristavu jsme meli jeste asi pul hodiny cas, takze Chris vyuzil mistniho internetu a dokonce se mu podarilo pres Skype zavolat asi na 5 minut domu. Ja jsem sla jeste omrknout velky obchod, co v terminalu byl a k tem satum jsme si nasla jeste thajske botky, takze to byl celkem uspesny nakupovaci den, snad se mi podari tu thajskou/asijsou modu uplatnit a nosit take v Evrope. Meli jsme opet za sebou velmi novy a zajimavy den plny nevsednich zazitku a chteli jsme si jit poradne odpocinout, protoze hned zitra nas cekala dalsi zastavka na Thajskem Ostrove Koh Samui, kde jsme si chteli uzit jen more a slunicko.

No comments:

Post a comment