Kdyz jsme prijeli do Pattayi, tak jsme se prvne trochu rozkoukali, prece jen to byla nase prvni navsteva Thajska v zivote, a tak jsme chteli zjistit, co nas vlastne ceka. Pattaya byla kolem roku 1950 skvelym primorskym letoviskem, ale bohuzel potencial tohoto mesta byl velmi brzy objeven a plne vyuzit pro rekreovani prvni americkych vojaku a pak vsech dalsich vojsk, ktere se tou dobou ucastnili ruznuch konfliktu ve Vietnamu, Korei a dalsich asijskych zemich. Tato reputace krasu tohoto letoviska trochu znicila, takze dnes uz tam nenajdete pruzracne cistou vodu a temer opustene plaze, ale je to mesto, ktere se pomerne rychte rozrostlo a asi byste si ho nevybrali pro tydenni dovolenou u more. Nekdy je celkem tezke, hned vedet kam mate jit a co delat, kdyz vlastne nemate predstavu, kde co je a jak daleko to ono co hledate vlatne je. Celkem snadno a rychle jsme se zorientovali v mape a protoze jsme vedeli, ze prvni cast naseho dne chceme stravit tim, ze najdeme sloni vesnici, vydali jsme se za nasim planem a snem. Po trose stresu s najitim toho spravneho taxika, ktery nas opravdu odveze tam, kam chceme, jsme konecne mohli relaxovat a uzivat si okoli, ktere se pomalu promenilo z ulic plnych domu do zelene thajske dzungle. Asi po 25 minutach jizdy, kdy obcas meli pocit, ze nas ridic stale nevi, kam nas vlastne veze, jsme najednou uvideli slona a vedeli jsme, ze jsme na spravne adrese. Po trose nedorozumneni, kdyz jsme nasemu ridici meli platit 250 thajskych Bath, a dali mi disko na 300 TBH, on pry souhlasil na 350 TBH, tak jste si opet mohli uvedomit, ze na vychode je opravdu nutne vsechny ceny domluvit predem a pak se nenechat zvyklat tim, ze treba ridic taxiku, muze zmenit to co pretim rikal. Takze jsme jeste jednou podekovali a sli jsme zjistit, co nas ceka v te nasi vytouzene sloni vesnici. Jeste pro upresneni 50 Thajskych Bath je 1 libra takze asi 28 ceskych korun. Takze vidite, ze taxik byl opravdu za hubicku.
U okenka nas privital mistni pruvodce a nabidnul nam hodinovy trek na slonovi (1000 TBH za osobu). Nebylo tam zrovna moc rusno a tak jsme si rekli, ze to tedy zkusime. Prvne jsme dostali asi 5ti minutovou prednasku o sloni vesnici a potkali jsme se s malym pouze 4mesice starym slunatkem a jeho maminkou. Slunatko se jmenovalo v prekladu “Need Love” a bylo velmi hrave. Byl to skvely zazitek moci k nemu jit a pohladit si ho a pak si nechat jeho chobotkem pekne osliznout ruku. Kdyz jsme si s nim pohrali, tak jsme jeste za 100 TBH koupili asi 5 kilo bananu, protoze to je jedna s pochoutek, kterou sloni maji radi a rekli nam, ze je dobre mit s sebou na cestu banany. Pak uz jsme nastupili na naseho slona a vydali se na tuto velmi zajimavou prochazku. Nas pruvodce se jmenoval Shai a moc anglicky neumel, takze se staral o rizeni slona a my jsme si uzivali tento velmi nevsedni zazitek. Prvne jsme prosli celkem hlubokou rekou, ze nas slonik v jednu chvili byl az po hlavu pod vodou. Teda podle toho co nam Shai rikal, tak to byla pani Slonice a bylo ji 54 roku, coz je pry celkem mlady vek pro slona. V teto sloni vesnici je celkem asi tak 40-50 slonu. Jsou to vsechno prevazne sloni, co byli pouzivani pro tezkou praci v thajskych dzunglich. V dnesnich dnech pro slony neni dostatek prace v lesich a tak mistni lide musi najit zpusob, jak si sloni mohou vydelat na zivobiti. Takze vsechny penize ze vstupneho jsou pouzity primo pro krmeni a osetrovani slonu a proto jsou pro ne navstevnici tolik duleziti. Musim rict, ze ta hodinova prochazka byla opravdu velmi dlouha a cestou jsme si mohli prohlednout prirodu i mistni domy, protoze v nekolika pripadech jsme se prochazeli na nasi slonici primo pod okny normalnich lidi. Cestou jsme potkali dalsich asi 15 slonu, kteri prave odvezli vetsi skupinku navstevniku k rece, kde se chystali pouzit rafty. Dokonce jsme zahledli i opicku, ktera se jen tak houpala ve stromech. Podarilo se nam udelat nekolik velmi dobrych fotek a natocit a neco na kameru, takze bude zajimave se na to podivat, az to vsechno sestrihame a dame dohromady. Kdyz jsme se vratili do vesnice, tak jsme Shaiovi i slonice pekne podekovali, jeste jsme se s nimi vyfotili, nahrmili ji zbytkem bananu a sli jsme si jeste pohrat se slunatkem, ktere se za tu hodinu,co jsme ho nevideli pekne rozdovadelo a chtelo si hrat. Takze do mne zacalo jemne kopat a narazet zadkem, tak to bylo srandovni. Jeho maminka mi zatim nepozorovane vyfoukla jeste par bananu co mi zbylo a dokonce si je hezky i s tou igelitkou co v ni byly, tak si to cele nacpala do pusy, chtela jsem ji ten igelit jeste vytrhnout, ale uz bylo pozde. Osetrovatele vsak vypadali, ze to neni problem, asi ta taska byla vyrobena z nejakych prirodnich materialu a v brisku se ji hezky rozlozi. Slunatko jeste stihlo obtocit chobot okolo Chrisovi nohy a temer ho povalit a pak jsme se sli obcerstvit cersve nakrajenym melounem, ananasem a thajskymi jablicky. Jeste zbyl cas na zapis do knihy hostu a jake to bylo prekvapeni, kdyz jsem zjistila, ze tam dnes v ten samy den byla nejaka rodinka z Brna protoze tam nechali zapis v cestine a podepsali se, asi jsme se s nimi museli videt, ale v tu chvili uz museli byt pryc. Rozloucili jsme se s vesnici i se vsemi obyvateli vcetne slonu a vydali se zpet do Pattayi.
Obed jsme opet moc neresili a rychly sandwich bylo vsechno co jsme potrebovali a ledova kava nas osvezila, protoze to byl opravdu velmi teply den. Nemohla jsem odolat a trochu jsem se vykoupala v mori, i kdyz plaz byla trochu prelidnena, ale i tak to bylo fajn. Breh byl navic poset velkym mnozstvim skeblicek, ktere se mi velmi hodili pro par veci, co jsem chtela vyrobit a tak jsem si mohla vybirat ty pekne, co se mnou pojedou domu. Chris sedel na plazi a uzival si slunicka. Kdyz jsme se oba nabazili, tak jsme se sli podivat co skryvaji mistni trhy a obchody. Bylo opet z ceho vybirat a ja jsem se vzhledla v jednech satech, ktere jsem nakonec usmlouvala z puvodnich 600 na 350 TBH a Chris zase nasel hodinky, co schanel uz od nasi navstevy Hong Kongu a jeste potreboval 8GB USB, ktere jsme pro zmenu koupili za celych 750 TBH.
No comments:
Post a Comment