Jak uz jsem rekla predtim, chteli jsme si tento den radne uzit na plazi a mori a mit pro zmenu takovy odpocinkovy den. Vedeli jsme, ze budeme opet kotvit asi 15minut od brehu a ze nas ceka lodni tendr. Poradove listky se meli zacit vydavat od 8:45 v piano baru, ale po predchozich zkusenostech a po diskuzi nasi skupinky predchazejici vecer, jsme vedeli, ze pokud chceme byt na brehu brzy, musime si privstat a zajistit si misto ve fronte. Plan byl byt v Piano Baru kolem osme hodiny. Ja jsem se jen probudila a rychle oblekla, pobalila rucniky, plavky a muj surf board co s nami cestuje uz z Hawaije, a vyrazila jsem na misto urceni v 7:50. Bylo zde uz tak 12 lidi, co melo stejny napad jako my. Take Ann a Dave, Ollie a Trevor, takze jsem byla rada, ze jsme se tu vsichni takto hezky a vcas sesli. Chris mi mezitim prinesl neco k snidani a cekani jsme si kratili planovanim toho, co podnikneme, az na breh dorazime. Mezitim se rada lidi za nami zvetsovala a zvetsovala. Teprve az po 9.hodine konecne prisla pani, co nam zacala davat listky, Chris a ja jsme meli cislo 13 a 14, takze jsme vedeli, ze snad uz budeme na brehu coby dup. Pozdeji jsme zjistili, ze lide co prisli pro listky kolem 9:30, tak se na breh dostali az kolem 12.hodiny. My jsme meli stesti a radost z toho, ze jsme uz kolem 9:45 byli na brehu.
Ann, Dave, Ollie, Phil, Trevor, Jean a my dva jsme vsichni meli stejny plan dostat se na plaz Lamai, ktera mela byt asi 30 minut jizdy. Hned na brehu cekala velka skupinka mistnich ridicu, kteri nam nabizeli sve sluzby, takze jsme si mohli vybrat s kym pojedeme. Nakonec jsme nasli pana, co nam nabidl svuj taxik a za $60 nabidl odvoz tam i zpet. Cena to byla mozna na mistni pomery trochu vysoka, ale pri $7.50 za osobu za cestu tam i zpet se zdalo jako dobry deal a tak jsme souhlasili. Vsechny mistni taxiky byli spis takove pick-upy, ktere meli zadni cast predelanou na sezeni, takze jsme to meli i s prijmnym vankem, protoze jsme vlastne sedeli venku. Za 35 minut jsme byli v mestecku Lamai odkud bylo pouze 5 minut chuze na plaz. Zde jsme si nasli misto ve stinu pod palmamy, kde nas krome potentacionalni padu kokosovych orechu nad nami nic moc nerusilo. More sice nebylo tak uplne ciste pruzracne, jak jsme doufali, ale i tak jsme si tento den na plazi hezky uzivali. Nasla jsme prijemne misto pro obed, coz bylo otevrena restaurace hned na plazi, kde jsme mohli ochutnat mistni thajske speciality, jak uz Chris take popsal ve svych zapiskach. Jen jsme jeste chtela zminit, ze Phil a Ollie meli neco co pripominalo fondy, jen misto oleje pekli to sirove maso na takovem plechovem cedniku, ktery meli neustale polevat polevkovym vyvarem, takze to byl celkem zazitek je pozorovat, obzvlast proto, ze se u toho velmi jemne hadali a tak to byla celkem legrace. Byl to velmi pohodovy obed, kdy jsme nikam nespechali a jen jsme si mohli uzivat slunicko a atmosferu tohoto thajskeho ostrova. Kdyz jsme pak nasli trochu Internetu, tak jsme naharala par fotek, ktere uz jste jiste videli, takze muzete sami videt, jak to tam vlastne vypadalo.
Pred 15.hodinou jsme si sli jeste projit mestecko a mistni obchody, kde temer nikdo nebyl asi protoze bylo velke teplo a tak vsichni meli takove mensi siestu. Krome pohledu jsme nekoupili vlastne nic jineho a pak uz byl cas jit na misto urceni, kde nas stejny ridic na stejnem pickupu predelanen na taxik zase odvezl zpet do pristavu. Cestou bylo veselo a vsichni si zpivali, Chris natocil trochu krajiny kolem nas a take nase blaznive kamarady a spolupasazery a vsichni jsme meli pocit, ze jsme meli super den. V pristavu jsme byli celkem brzy jiz kolem 15:30, a protoze vsem puvodne rekli, ze posledni tender bude jiz v 16.hodin, a nekteri lide se na breh nedostali drive nez v poledne. Kazdy ze dne chtel mit co nejvice a nechaval navrat az na poslednich moznost, tak se na brehu v pristavu vytvorila obrovka fronta jak pasazeru tak posadky, kteri se snazili dostat zpatky na lod. Ja jsem opet mela problem, ze v tomto pristavu nebyl zadny terminal ani zadne zazemi, jen takove plechove pristresky, a tak tu nebyla ani zadna schanka. Opet jsme tedy pohledy dala jen nekomu, kdo slibil, ze je posle, tak snad i pozdravy z Koh Samui dorazi zpet domu. Asi po 45 minutach cekani jsme se dostali na lod, kterou poskytl mistni pristav jako posilu a tak jsme byli radi, ze se nemusim mackat nasardikovnani na nasem malem a tesnem tenderu. Kdyz jsme byli zpet na lodi, tak jsme jeste nedaleky ostrov pozorovali a fotili zapad slunce. Nas den se zdal byt naplneny a plny slunicka, plaze a more, presne tak, jak jsme si ho predstavovali a byli jsme radi, ze jsme na dvou odlisnych zastavkach v Thajsku meli moznost poznat tuto pro nas velmi novou zemi.
No comments:
Post a Comment