At uz se to zda jak chce dlouho, tak kazda chvile ci doba se prekuli nez se stacite otocit a i kdyz 3 mesice zni jako neco strasne dlouheho a nekonecneho, tak i takove 3 mesice musi jednoho dnes skonci. My jsme za ty nase 3 mesice videli, slyseli a zazili mnoho, co by mozna vydalo aspon na jednu knizku. Je trochu smutne byt u konce a travit posledni den na lodi, ktera se stala nasim domovem a s prateli, ktere jsme za poslednich 84 dni videli kazdy den. Neni se tedy cemu divit, ze pratelstvi a pouta, ktera se na takove to ceste navazi, jsou takova, ktera muzou trvat temer navzdy. Kdyz se nad tim zamyslite, tak stravit s nekym 12 tydnu temer v kuse a stale si mit o cem vypravovat a povidat, tak to je urcity druh lidi, se kterymi se budete chtit videt znovu a pak mate vlastne pocit, ze je znate mnohem dele, ze tech par tydnu, co jste tu s nimi stravili. Nejen my budeme zitra Arcadii opostet s timto pocitem, ktery bude trochu smutny. Na druhou stranu uz oba mame pocit, ze je cas se vratit domu a zpet do normalniho zivota, protoze se nam po spouste lidi, vecech a mistech styska, a tak je prijemne se po takove ceste navracet zase zpet domu.
Dnes jsme zabalili vsechny nase zavazadla a byla to trochu takova Mission Impossible, protoze jsme cestou prisli k ruznym vecem a vecickam behem naseho cestovani, tak se nam ty zavazadla trochu nafoukla. S ulevou vsak musim rici, ze se nam uz temer vsechno podarilo zabalit, takze ted uz mame pred sebou jen pohodovy vecer, ktery pri veceri s Trevorem, Jean, Davem a Annou bude plnym vzpominani a myslenek na to, co nas kazdeho bude cekat, az se vratime domu. Arcadii pristane v Southamptonu 29.brezna kolem 6.hodiny rano. Jiste si dovedete aspon trochu predstavit, ze operace vylodit pres 2000 lidi a jejich asi tak 10000 zavazadel neni uplne nejlehci. Protoze jsme dostali kazdy poradi a cas, kdy se muzeme vydat na breh, My mame hnedou karticku a nas cas je 10:15, takze jeste budeme mit rano cas se s nasi kajutou a lodi trochu rozloucit a pak uz budeme spechat na breh a doufam, ze se tam se vsemi zavazadly potkame a pak hlavne najdeme Chrisova tatinka a Ali, kteri jsou tak moc hodni a prijedou nas vyzvednout! Takze to vsechno vlastne bude takove louceni a zase setkani a jak se take rika, kdyz neco konci, tak zase neco krasneho zacina, takze jen doufame, ze ten navrat do reality bude co nejprijemnejsi a ze si jeste par dni uzijeme jarniho slunicka, nez se oba budeme muset vratit do prace.
Jeste sobe i vam, kdo si tyto zapisky ctete, dluzim Ateny a Rim, takze obe navstevy jsou stale v zive pameti a pokud jste si uz neprecetli a neprelozili, to co stihl napsat Chris, tak ja mam jeste v planu tyto dva clanky sem doplnit, takze pokud se budete nudit, tak sem zase nekdy zavitejte. Po 3 mesicich je myslenek jeste tolik, ze by se dalo psat spousta clanku, jen tak nastrelim par titulu, co se mi tak rysuji: Reflexe na nasi cestu aneb chceme s opet nekdy vratit na more?; Lodni drby, drbarny a drbny – lod je takova mala telenovela; Lidi a Lidicky co jsme na nasi ceste potkali a co pro nas znamenaji; Ruzne typy lodi a ruzne typy pasazeru; Restaurace a stravovani na Arcadii; Philipinci a Indove; a mohla bych pokracovat, tohle je jen par napadu, co mi lezelo nekde v hlave. Takze treba se mi podari usetrit nejaky cas a az budu sedet cely tyden pred pocitacem a podari se mi usetrit nejaky cas, tak se treba do nejakeho rozjimani jeste pusti, kdo vi. Jen nesmite zapomenout, ze jsme na teto ceste stavili nekolik hodin psanim vsech techto zapisku, castecne pro sebe, abychom si vzdy mohli osvezit, co jsme kde zazili, ale take pro vsechny doma, co cestujete s nami a mate radost z toho, co my vsechno zazivame. Bylo skvele mit moznost si vsechny zazitky znovu zobrazit v hlave a dat je tak trochu na papir. Nekdy kdyz si ted cteme, tak si rikame, ze to co se odehralo treba v lednu, se nam zda jiz strasne davno. V kazdem pripade to je fajn, najit si cas a trochu si to vsechno zapsat.
Behem dnesniho vecera jsme videli ruzne skupinky lidi sedet po spolu a vymenovat si adresy, telefonni cisla a emaily, a vsichni se nejen loucili mezi s sebou, ale take s personalem. My jsme se dnes take rozloucili s nasimi cisniky Girishem a Princlym, a poprali jsme jim hodne stesti na jejich dalsi ceste, ktera hned zitra bude mirit na 14dni zpet do Stredozemniho more, a az se vrati zpet do Anglie, tak 12. dubna bude Arcadia odplouvat na dalsi dlouhou cestu az na Aljasku, ze ktere se vrati az 23. cervna. Ja jsem se dneska rozloucila s Reevou, coz je slecna z Jihoafricke republiky, ktera mne nekolikrat cesala a se kterou jsme se skamaradili. Az se v cervnu vrati z Aljasky, tak jsme si slibila, ze ji pomuzu vybrat svatebni saty, protoze se 15.rijna bude vdavat. Take jsem se rozlocila s Gigi, coz je zpevacka z kapely Powerhouse, ale jelikoz bydli jen asi 25km od nas, tak jsme si slibili, ze nez odjedou na Aljasku (vraci se ted na 14dni domu), tak se urcite uvidime, tak snad to stihneme. Dnes vecer jsem se rozloucila s Rheou, coz je zase slecna z Filipin, ktera je cisnice v restauraci Orchid a my jsme ji take s Chrisem pozvali pred par dny na veceri do Rhodosu. Tak me Rhea dnes dala nejake fotky, naramek a pak take napsala vzkaz, ze na nas nikdy nezapomene a at zustaneme urcite v kontaktu, tak snad se nam to podari, a bude fajn zustat v kontaktu.
Takze jsem jen chtela rict, jak se ted mame a jak se chystame na navrat a pristi zapisky budou,az se vratime zpet domu J Takze se tesime na nas domecek, zahradku a vsecho kolem a take se vsemi navidenou za par tydnu J!!
se na Vás taky těšíme...jsme rádi, že jste si to moooc užili a že jste v pořádku zpátky doma. tak na Velikonoce páček shledáček
ReplyDelete