Od te doby co jsme za sebou nechali Mumbai, Indii a vlastne celou Asii uplynulo celych 6 noci a 5 dni, ktere jsme stravili na mori, castecne na Indickem oceanu a pak Zalivu zvanem Aden, ktery je neblaze prosluly aktivitou somalskych novodobych piratu. Jen behem tohoto roku se pokusili unest asi 20 lodi a z toho 9 unosu bylo uspesnych. Takze vidite, ze uspech tohoto businesu je padesat na padesat. I nase lod tuto cast sveta brala velmi vazne a takze jsme byli velmi dobre pripraveni, pro pripad ze by se somalsti panackove rozhodli nasi Arcadii obtezovat. Cast decku 3, Promenade Deck, byla uzavrena a na zadi byli umisteny ostnate draty, ktere meli zabranit tomu, aby na tuto celkem nizko umistenou otevrenou cast lodi, mohli zachytit sve provazove zebriky. Dale cele venkovni osvetleni bylo po dobu sera velmi ztlumeno, coz bylo fajn, pokud jsme chteli nerusene pozorovat hvezdy, ale take jsme nemohli mit zadnou party na palube, coz bylo celkem skoda, protoze kdyz tropicka party presume dovnitr, do Globe ve 2. patre, pak to ma zcela jinou atmosferu. 13. brezna se take cela posadka a vsichni pasazeri museli zucastnit planeho proti-piratskeho cviceni, pro pripad, ze bychom byli napadeni. I kdyz to byla vazne zalezitost, byla to celkem legrace, protoze pro vsechny pasazery, kteri maji okno ci balkon platilo to, ze musi sedet na chodbe, a tak jsme behem 20-ti minut, co jsme tam sedeli, potkali vsechny nase sousedy, ktere jsme predtim behem predchazejicich 10-ti tydnu nestihli potkat. Behem nasledujicich 4 dnu, falesny piratsky signal byl z mustku 3 omylem spusten, takze to bylo celkem zajimave, protoze nez kapitan stihl oznamit, ze se jedna pouze o technicky problem, tak nekteri lide uz sedeli na chodbe!! Dale jsme na lodi meli asi 10 marinaku, pry radne vybaveni zbranemi, pro pripad, ze by je bylo nutne pouzit, i kdyz jak jsme se dozvedeli na prednasce plukovnika techto ozbrojenych jednotek, nikdo neni opravnen na piraty zautocit, dokud nezacnou lezt na lod. Pry jich i nekolik behem minuleho roku vzali do zajeti a umistili je do lodniho vezeni, ale protoze nikdo nevi, co s nimi, tak je u brehu somalska vysadili. Jeden pry ani neumel plavat a tak ho museli zase zachranit. Takze sami vidite, ze situace ohledne piratu je celkem vazna a opravdu neni radno se do teto casti sveta vydavat na male lodi, ktera ma rychlost mene nez 18 uzlu, ale na druhou stranu nikdo nechce vzit zodpovednost za to, jak s nimi skoncovat, ci co s nimi udelat, kdyz jsou polapeni. Takze techto par dni na mori byla celkem zajimava zkusenost a sami jsme kolikat dalekohledem pozorovali lode v nedaleke vzdalenosti a rikali jsme si, zda to treba nebudou pirati.
Takze kdyz jsme 18. brezna dorazili k brehum Egypta, byli jsme celkem radi, ze jsme tuto cast sveta prezili bez uhony. Chris litoval toho, ze nenechal udelat tricka z napisem “I survived the Golf of Aden” (Prezil jsem pruplav Zalivem Aden), protoze na lodi nic takoveho neprodavali, a takze se objevila jista dira na trhu, protoze Chris si byl jist, ze by se urcite takova stovka tricek prodala. Usuzoval podle toho, co nasi spolupasazeri nekdy maji na sobe, takze tohle by bylo jedno z tech lepsich tricek. Mozna priste az pojedeme z Mumbaje do Egypta, tak tyto tricka nechame nekde v Hong Kongu vyrobit, a pak to to bude super a budeme mit na dovolenou vydelano!! J Kdyz jsme tedy v patek v Egypte pristali, byli jsme pripraveni opet vstoupit na pevnou zemi. Ackoliv jsme se vicemene snazili vyhnout organizovanym vyletum, pro zastavku v Safaze nebyla jina moznost. Safaga sama o sobe moc zajimava neni, ma par hotelu a plazi, ale i tak byl nabizen vylet do Hurgady, ktera je asi hodinu cesty smer na sever, protoze Safaga proste moc zajimava neni. Vylet k mori a koupani se cely den znelo vice nez lakave, ale my jsme odolali a rozhodli jsme se pro dlouhy den ( nas vylet trval asi 14 hodin) plny historie, pisku a slunce do Luxoru, Udoli Kralu a Karnaku. Je to misto, kde jsme s mamkou, tatou a Luckou travili nasi zimni dovolenou v unoru roku 1994, takze byt zpatky po 17.ti letech se zdalo byt neskutecne davno a bylo to celkem nerealne. Ja si Egypt pamatuji velmi dobre, a tak jsme byla zvedava, co se za tech nekolik let v teto zemi zmenilo. Chris tu nikdy nebyl, takze jsem vedela, ze je to neco, co nemuzeme propasnout a ze to proste musi videt!
Spolecne s Trevorem, Jean, Ann, Davem, Olliem a Phil jsme vyrazili na breh s nalepkou cislo 11, coz bylo i cislo nasehou autobusu. Celkem na tuto exkurzi jelo asi 20 autobusu, takze to bylo neco pres 800 lidi. Bylo treba tuto zmet lidi dobre organizovat a k memu prekvapeni se jim to celkem darilo. Nase pruvodkyne se jmenovala Dina a mela vystudovanou Egyptologii na univerzite v Kahire. Jak se pozdeji ukazalo velke mnozstvi pruvodcu, maji velmi podobnou kvalifikaci. Cesta do Udoli kralu, kde byla nase prvni zastavka trvala temer 3 hodiny. Dve hodiny jsme jeli pousti a horami a pak jsme pokracovali kolem kanalu reky Nil dale na jih. Cestou jsme dostali vsechny nezbytne informace o historii a vyvoji davneho Egypta a take informace o revoluci, ktera v Egypte probehla 25.ledna 2011 a kterou jsme velmi pozorne sledovali ve zpravach, protoze to vypadalo, ze nase 3 zastavky zde mohou byt ohrozeny. Nastesti se vsechno uklidnilo a tak jsme tu i my dnes mohli byt a nerusene jet autobusem do Udoli Kralu. Kdyz jsme dojeli na misto a vystoupili z autobusu, byli jsme behem vteriny obklopeni prodejci, kteri se nam snazili prodat od suvenyru, pres pohledy az po ruzne knizky. Pamatovala jsem si z minula, ze se zde nesmi delat zadne fotky a situace byla stale stejna i v roce 2011, takze proto barevne publikace s obrazky hrobek ze vnitr byli celkem popularni. Horsi bylo to, jakym zpusobem se vam je snazili prodat, takze si tak odradili vice zakazniku, nez ziskali.
Z parkoviste jsme museli jet jeste takovym malym vlackem, ktery byl tazen traktorem, asi jen 3 minuty a byli jsme u vstupu do komplexu. V soucasne dobe je zde objeveno 64 hrobek, kazdy den je vsak otevreno pouze asi 6, aby dopad svetla a lidskeho faktoru byl co nejmensi. Vstupenka vam zarucuje vstup do 3 hrobek, ale kdyz straznemu pred vchodem date dolar, klidne vas pusti i do te dalsi, i kdyz uz mate vasi vstupenku 3x procvaklou. My jsme bohuzel meli cas jen navstivit 3 vybrane hrobky a podarilo se nam od skupiny z naseho autobusu odpojit a tak jsme si mohli objevovat trochu po svem. Vsechny hrobky jsou oznaceny symbolem K.V. a pak nasleduje cislo, to znaci v jakem poradi byli hrobky objeveny. Nasi prvni zastavkou byla hrobka K.V. II coz je hrobka Ramssese VI., byla velmi zajimava a barvy i malby byli velmi dobre zachovany. I tak ale mate pocit, ze by se o tyto pamatky mohli Egyptane starat trochu lepe, protoze je zde mnoho zasahu turistu, ktery bezohledne ryji do zdi sve monogramy, ktere tu opravdu nemaji co delat. I tak je to uzasne, ze tyto hrobky jsou pres 3000 let stare a my ted mame moznost je navstivit a objevovat. Nase dalsi dve hrobky byly celkem hluboko pod zemi a jednalo se o hrobku Ramssese I. a Ramssese III., a obe byly velmi zdobne a uchvatne. Jen v hrobce Ramssese III. bylo po velkou cast umisteno po stranach sklo, asi prave proto, aby zdi byli chraneny pred nicitely! Kdyz jsme se pokochali a opravdu by byla chut jit jeste i do tech ostatnich otevrenych hrobek, ale nas cas zde byl omezen, tak jsme se vydali zpet pesky do autobusu. Cestou se mi na telefon podarilo udelat par fotek alespon z venku, abychom meli nejakou pamatku na toto asi jedno z nejfascinujicich udoli na svete. Je to misto, kam se urcite opet chci vratit, pokud budeme v teto casti Egypta, protoze se meni kazdy rok a stale se tu objevuji nove a nove nalezy a hrobky. KV 62 je jedna z nejznamejsich hrobek a take nejmensich, je to Tuttanchamonova a je jedina, ktera byla objevena zcela neznicena a nevykradena se vsemi poklady a dary a take se sargofagem a mumii Tuttanchamona sameho. Je to nejmensi hrobka hlavne proto, ze Tuttanchamon, ktery i tak stihnul vladnout celych 9 let, zemrel kratce po svych 18. narozeninach. Podle rozboru jeho zaludku se mozne, ze pry byl otraven. Je opravdu uzasne, jaka historie se tu ukryva a kdyz jsme v jedne z techto hrobek a zavrete oci, muzete se vratit v predstavach zpatky tisice let a predstavit si, jak to stavby techto velehrobek probihali. Jeste bych chtela zminit, ze Udoli Kralu je historicky mladsi nez Pyramidy, protoze si uvedomili, ze Pyramidy jsou velkym lakadlem pro zlodeje a tak se tito vladci a kralove snazili ukryt sve poklady a tela, ktera mela vejit do posmrtneho zivota, na misto, kde bude bezpecno a nebude objeveno zlodeji.
Z Udoli Kralu jsme odjizdeli plni dojmu a zazitku a urcite s pocitem, ze je to misto kam se nekdy vratime zpet. Nase dalsi zastavka by lobed v jednom z hotelu v Luxoru, ktery byl velmi pekny a honosny a za normalnich okolnosti bychom si ho pro misto na obed nevybrali, ale nesmite zapomenout, ze nas bylo pres 800 lidi a vsechny autobusy museli v escorte cestovat spolu, takze to bylo idealni misto, kde vsechny tyto lidi dobre nakrmit. Asi po hodine byl cas vyrazit dale kolem Chramu Luxor, kde jsme se zastavili pouze na chvili udelat part fotek. Nase hlavni zastavka byla Chram Karnak, ktery je s plochou 250 akru nejvetsim chramem na svete. Opet jsme si pripomnela nasi navstevu v roce 1994 a velmi dobre jsem si pamatovala radu sfing, ktere byly podel stezky k chramu.a pak take ruzne obelisky, sloupy a sochy. Karnak se zdal trochu vetsi, nez minule, asi je to tim, ze nektere casti byli obnoveny ci objeveny, takze to bylo trochu takove bludiste, ale velmi zajimave. Byli jsme tu kdyz slunce zacalo pomalu zapadat, takze to byl velmi dobry cas, pro zajimave fotky. Vsude kolem chramu take byli Egyptane v galabajach a presne tak jako pri me prvni navsteve se vam snazili “za uplatu” zprostredkovat nejaky zazitek! Nas jeden stary egyptan nalakal do takoveho zapadleho kotuku, kde byl na sose s nohama egyptskych brouk Scarabeus a naznacil, abychom si na nej sahli a pak na srdce a pak jeste jednou a zase na hlavu, pak jsme si meli dat pusu a pak nas jeste s timto “monumentem” vyfotil, pak hned nastavil dlan a chtel svuj baksis. My jsme toto cekali, ale i tak hrali jeho hru, abychom mu udelali radost. Kdyz mu vsak Chris dal dolar, tak nebyl spokojen, protoze chtel egyptske libry, ktere my jsme ale nemeli, takze se mussel spokojit s dolarem. Kdyz pak zjistil, ze jsme z Anglie, tak jeste stihl honem s nami smenit kovovou libru za americky dolar, tim ze byl papirovy, tak ho mohl smenit na svoje penize, takze jsme byli radi ze ma radost a mi take meli radost a smali jsme se nasemu zazitku, ktery zas tak velkym zazitkem nebyl, ale brali jsme to s humorem a byli radi, ze muzeme podporit mistni lidi a ekonimiku a snad jsme dali vydelat dobremu cloveku.
Podle zakonu mesta Luxor se brany zavirali po zapadu slunce a tak abychom zde nemuseli travit noc, museli jsme byt venku z mesta pred 18. hodinou. Nasli jsme cestu zpet do naseho autobusu cislo 11. Cestou jsme jeste museli projit ulickou ze suvenyry, jinudy totiz cesta nevedla, takze jsem to vzali honem rychle a snazili jsme nenavazat s nikym ani pohled, protoze jsme vedeli, ze bude nasledovat hon za nami az do autobudu. Jeste se nam podarilo koupit 1litr studene Coca Coly, ktera zacala na $10 dolarech a nakonec, kdyz prodejce pochopil, ze z nakupu nic nebude, slevil na $2 dolary a to uz byl celkem dobry deal! Trevor se neubranil natlaku mistnich prodejcu papyrusu a kdyz jako jeden z poslenich prisel do autobusu, mel pod ramenem 5 papyrusu za $5 dolaru! Coz se opravdu ukazalo jako celkem dobry deal, protoze o dva dny pozdeji v Kahire v Institutu papyrusu velmi podobne vypadaji papyrusy prodavali za $20 jeden kus! Tak doufam, ze mi ted jeden proda, ale nevim, zda svou cenu z toho 1 dolaru nenavysi alespon na deset! Nase cesta zpet byla velmi prijemna sledovali jsme opet krajinu a lide kolem reky Nilu, deti nam mavali a my zase jim a slunce pomalu zapadalo.
Zpatky jsme dojeli po 21.hodine a po dlouhem dni jsme byli akorat tak zrali jit rychle na kute. Jak uz jsem zminila, byl to den plny historie, ale take historie, ktera se zacala psat teprve tento rok. Egyptane byli velmi vdecni, ze jsme prijeli, protoze to ukazovalo urcitou podporu zmeny, o kterou vsichni tak moc stoji a o kterou se snazi. Moc jim to prejeme, ale podle me pokud se jim to podari, tak to bude zmena, ktera bude trvat tak 50 let, tak snad se mi sem za padesat let podari znovu zajet a budu moci videt to zmenu a bude to prijemne. To vsak bude zalezet pouze a pouze na nich, protoze toho co je pred nimi, je velmi mnoho a to se netyka jen Egypta, ale celeho Blizkeho Vychodu. Plni myslenek a dojmu z dnesniho dne jsme sli spat, protoze jsme vedeli, ze hned v sobotu nas ceka dalsi den, opet v Egypte, ale tentokrat trochu jiny Egypt, ne zcela ten pravy a skutecny, ale takovy, jaky maji radi lide, co si chteji uzit more, slunicka a plaze. A presne na takovy den jsme se opravdu moc tesili! J
No comments:
Post a Comment