Saturday, 5 February 2011

3. unora 2011 – Americka Samoa – Pago Pago – Bar a plaz “Bose Tisy”- Tropicka Party

Jak uz Chris velmi barvite popsal ve svem anglickem, navsteva Pago Pago, mista ktere bylo tak skvele, ze ho pojmenovali hned dvakrat, byla opravdu uzasna! Ja vim, ze to opakuji skoro o kazdem miste, kde zastavime, ale proste je to tak. Rozhodli jsme se, ze se vydame do mista, ktere jsme uz doma objevili na Internetu – Tisa’s Barefoot Bar (www.tisasbarefootbar.com), ktery podle obrazku plaze a chaloupek jen ze dreva a listu vypadal velmi lakave. Byla i moznost se vydat na 3hodinovy vyslap do destneho pralesa,ale kdyz jsme dorazili k Tise, bylo jasne, ze neni kam spechat a ze to bude den plny odpocinku, slunce, more, pisku a polyneskeho hodovani.

Byl to presne takovy raj, jaky si predstavujete, takova zatocina, kde je jen tohle otevrene staveni, tyrkysove more, zalesnene vrcholky, ohromne pratelsti lide, palmy, vsude po zemi kokosove orechy, krabici s ulitamy, zadne hotely, obchody, a davy lidi. Proste takovy den uprostred Ticheho oceanu a naprostem klidu, pohode, trankvilite. To byl nas den straveny u Tisy, ktere se na ostrove narodila, byla serifkou mistni vesniciky Alega a jeji rodina nejen vlastnila plaz, ale dalsich as 50 hektaru destneho pralesa, kde pry mimo jine bylo 7 vodopadu. Proste takove male lesni panstvi.

Cely den jsme stravili na bile piscite plazi, obcas nas zastihnul tropicky dest, ale to bylo jen prijemne osvezeni a bylo super snorchlovat a pozorovat rybicky, ktere plavali a ozdubovali koralovy utes, ktery byl pouze nekolik metru od brehu. Ono se ani moc snorchlovat nedalo, spis jste sedeli na dne a s hlavou pod vodou jste pozorovali cele to morske kralovstvi. Kdyz byl cas na obed, tak nas cekala opravdu prava Polyneska hostina, kterou Tisa a jeji pratele uz od rana pekli a varili v kamenech a bananovych listech. Prvne jsme si sami museli uplest z listu talire a pak uz hostina mohla zacit. Krome tradicnich mas jako byli zebra, krocan, ryby a veprove jsme ochutnali i kousky chobotnice, ktera chutnala skoro jako krokodyl, takze neco mezi kuretem a rybou. Bylo to opravdu uzasne a neco takoveho jsme zatim jeste nikde nezazili. Po obede si k nam Tisa prisedla a my jsme se mohli vyptavat na cokoliv, co nas zrovna napadlo. Cely den mel takovy nadech, jako kdyz jste nekde u pratel na navsteve. A myslim, ze i mistni lide to tak berou. Mit tento bar na plazi neni zadny velky busines, ale spis styl zivota. Tisa nam prozradila, ze nekdy ma behem dne treba jen 5 navstevniku, tak 100 zakazniku za mesic, co opravdu na zadne velke vydelavani neni. Jak jsem rekla, je to pohoda, klid a cele je to urcity zivotni styl, ktery jim my v uspechane Evrope nekdy muzeme opravdu jen tise zavidet.

Odpoledne se pomalu chylilo ke konci a tak byl i nas cas nasednou zpet na otevrevreny miniautobus a vydat se zpet podel pobrezi zpet do pristavu. Tam nas jeste stihl velky tropicky dest, ale stihli jsme jeste koupit a poslat par pohledu domu. Ja jsem jiz delsi dobu chtela nejaky klobouk a tak mi u stanku v pristavu, ktere vsechny byli postavene pouze docasne a pouze proto, ze prijela nase lod, tak se mi tam zalibil jeden klobouk, ten co mam na fotkach s zirafou a Chrisem, tak ted uz mam neco proti slunicku a navic to pochazi primo z Pago Pago! A pak mi Chris jeste koupil nausnice, ktere jsou cela poskladane z malinkych muslicek! Takze mam i par drobnosti z tohoto uzasneho ostrova. Oba jsem si Pago Pago moc uzili, asi hlavne proto, ze je to takovy zapomenuty kus sveta, kam neni uplne snadne se jen tak dostat. Tise jsme slibili, ze ji posleme ceskou vlajku – ma totiz ve svem baru vyvesene vsechny vlajku od navstevniku, co tam byli a ceska vlajka ji zatim chybi, takze jsem byla asi prvni ceska osoba co do jejiho obydli zavitala – takze pokud nekdo mate latkovou ceskou vlajku prosim poslat k nam domu, a my ji podepiseme a posleme Tise na Pago Pago. Pro vetsinu lidi z nasi lode tento ostrov nebyl nicim extra zvlastnim, pro nas to asi zatim byla nejhezci zeme, co jsme navstivili. Jina, neobjevene a takova, jaka by mela byt. Takze ted jen doufame, ze se na Pago Pago zase nekdy podivame, protoze ty pisecne plaze, more a hlavne lidi, co tam maji, opravdu stoji za to!

No comments:

Post a comment