Friday, 18 February 2011

18. unora 2011 – Yorkey’s Knob, Cairns, Australia – Jizda pralesem na obojzivelnicich, blizka setkani s koalou Pavlova a jizda scenickym vlakem


Hned po dni plnem zazitku nas cekal dalsi opet naplneny Australskym tropickym podnebim, novym mistem i mestem a tentokrat jsme meli moznost objevit a prales. Nezapomente, ze jsme ted od Sydney jiz nejakych 2500km vice na sever ale take blize k rovniku, takze podnebi se stava teplejsim s vetsi vlhknosti a ne jako v Evrope, kdy vice na sever znamena vetsi zima, v Australii je vzdy vice na sever vetsi teplo. Chapu, ze to neni zcela logicke, ale nezapominejte, ze jsme stale u protinozcu, kde vse funguje tak trochu opacne!

Dnes jsme opet kotvili asi 5 kilometru od brehu, takze jsme se rozhodli vstat brzy a snazit se dostat na breh co nejdrive, abychom si rana mohli co nejvice uzit. Meli jsme na odpoledne objednany hromadny vylet, takze nas plan byl vydat se do mesta Cairns, ktere bylo asi 20minut cesty autobusem od pristavu, ktery se jmenuje Yorkey’s Knob. Mozna jsem jeste dostatecne nevysvetlila, ze kdyz kotvime mimo pristav, jsme v takzvanem Tendru. Nase lod ma 4 lodky, kterym se rika tendr boats, a ty dopravuji vsechny pasazery na breh. Asi si dovedete predstavit, ze to neni tak snadna operace dostat 2000 lidi co nejrychleji na breh, kdyz jeden tendr uveze asi 120 lidi a cesta tam a zpet trva zhruba 20-30 minut. My jsme jiz byli pouceni z naseho tenderu na Fiji a tak jsme chteli mit jistotu, ze listky, ktere meli byt pridelovany v Piano Baru od 8:45, dostaneme na tendr co nejdrive. Vydala jsem se do Piano Baru uz kolem 8:15, kdyz jsem tam prisla, byla tam jiz fronta asi 90 lidi, vsichni celkem pokojne cekali a dalsi se radili za ne. Blazinec, proste jak za sociku fronta na banany a nova auta! Takze jsem se sla take slusne zaradit a pockat a na nas dojde rada a dostaneme listky s pismenem na nas lodni tender. Cestou jsem videla temer ve predu fronky Dejva a Annu, tak jsme jim jen poseptala, ze pokud budou moc vzit o dva listky navic, ze jim budu moc vdecna a sla jsem se postavit na konec fronty. Nez vubec nekdo prisel, aby listky zacal rozdelovat, rada se prodlouzila o zhruba dalsi 100 lidi a vsichni se poctive radili do rady. Je to jedna z veci, co na Anglicanech muzete obdivovat, stani ve fronte maji temer v genech a tak nejak jim to vyhovuje. Nasli se panackove, co se snazili predbihat, mozna pry ve predu padlo i par stouchancu a pesti! Podarilo se nam dostat 2 listky od Dejva a tak jsme se s pismenkem “B” usadili a cekali, az nase lod bude pripravena. I tak to jeste radnou chvili trvalo a musim rict, ze jsme se na breh dostali a skoro v 9:45! Takze asi rozumite, ze tendy nejsou na Arcadii zrovna popularni, protoze vsichni jsou nazaveni jit ven a misto toho musi svorne cekat, az na ne prijde rada.

Rozhodli jsme se vyuzit opet satl busu a nechat se dovezt do mesta Cairns, ktere bylo asi 20 minut cesty. Cains mi velmi pripominalo Floridu, ci mozna i trochu Hawai a nebo nejake jine tropicke primorske mesto s velmi tropickym podnebim. Melo celkem dlouhou hlavni tridu se spoustou malych obchudku, kavaren a restauraci. Hned na pobrezi byl take umele vytvoreni bazen ve tvaru obrovske skeble, ve kterem byl na dnes pisek. Ten mel tak nejak simulovat plaz, protoze Cairns bylo hezke mesto, ale plaz jako takovou tam zadnou nemaji. My jsme meli jen asi 2 hodiny trochu se projit a nadychat mistni atmosfery, coz jsme velmi dobre udelali. Zasli jsme do obchodu jmenem Doo-Did-Loo, kde byl spravny Australan, ktery prodaval obleceni a ruzne klobouky, pouzdra a kabelky z prirodnich materialu. Chrisovi se tam libila kosile, ktere byla z 50% z bavlny a z 50% z bambusu a mela prijemne chladit, nakonec jsme ji ale zapomneli koupit. Pan Doo-Did-Loo nam rekl, ze ma i Internetovy Obchod a jen v Evrope mel obrat za minuly rok pres pul milionu dolaru. Tak jsme si vzali vizitku, pro pripad, ze nekdy budeme chtit Australske vyrobky nabizet v Anglii a treba i v Cechach, jeden nikdy nevi, treba se takovy kontakt jednoho dne muze hodit. A nebo az priste budeme v Cairns, tak si se Chris bude muset vratit pro tu skvelou kosili.

Kolem poledne jsme se museli vratit zpet do Yorkey’s Knobu, protoze ve 13:00 odjizdel autobus s nasim vyletem smer destny prales. Jelikoz Jean a Trevor meli stejny vylet jako my, sesli jsme se s nimi u autobusu, kde nam bylo prideleno zelene cislo 12, abychom se vsechni poznali a neztratili. Autobus se vydal hned smer do kopcu a nase mistni pruvodnkyne s velmi vyraznym nemeckym prizvukem a velmi podivnym pristupem nam popisovala cestu a historii, tak nejak splacana dohromady. Trochu jsme si prali, tedy aspon nekteri z nas, mit sluchatka ci spunty do usi a mit tak moznost se jen kochat krajinou, to se nam bohuzel moc nedarilo. Kdyz jsme asi po 30 minutach jizdy dorazili do takoveho parku, byl cas vystoupit a jit se potkat z klokanky, krokodyly a s medvidky koala. Park byl celkem maly ve srovnani s tim, co jsme navstivili v Sydney, ale i tak bylo prima se kochat zviratky a tropickym prostredim kolem nas. Krokodyly tentokrat byly opravdu masivni! Dva vypadali opravdu tak, ze by mohli sezrat celeho cloveka, takze jsme se od nich radeji drzeli dale. Tento park byl take posledni moznosti pochovat si medvidka Koalu a tak jsem se rozhodla, ze nemuzu odolat. Dostala jsem do naruce koali holcicka, ktere bylo asi 8 mesicu a jmenovala se Pavlova, jako ten dezert. Bylo heboucka a hezky se mne drzela, takze to byl fajn zazitek. Mam s ni i fotku, ji to tam moc slusi, ale mne moc ne, takze se obavam, ze fotka skonci nekde schovana a ze ji nikdo neuvidi.

Po zazitku ze zviratky nas cekala vyjizdka po destnem pralese na obojzivelnikovi. V prekladu se tyto vozy, ktere byly pouzivany behem druhe svetove valky jmenuni Army Duck – ci-li armadni kaceny, ktere byly vsechny na plyn a tak meli co nejmensi dopad na zivotni prostredi. Jeste nez jsme vyjeli jeden ochranar nam prinesl ukazat asi metr dlouheho hada, pry ho nasel na zachodech, tak ho vraci do volne prirody. Tak jsme si tak rekli, ze vazne nevime, zda bychom se ted chteli jit do toho pralesa prochazet. Kacena projizdela pralesem a pak vjela i do jezera a behem nasi vypravy jsme mohli sledovat asi 25 ruznych druhu orchideji, ktere jako parazit rostly na ruznych dalsich stromech, palmy a liajny, velke modre australske motyly a obri jesterky. Opravdu jsme si tuto vypravu uzivali a mozna si v duchu prali si jedno s techto vozitek pujcit a vyjet s nim na poradnou projizdku, to by bylo teprve toco! 

Dale jsme pokracovali kousek autobusem pres romanitou vesnicku Kuranda, ktere vypadala velmi hezky a clovek by se tam rad zastavil, ale nam o pul ctvrte odjizdel vlak, takze jsme si jen prohledli mistni historicke nadrazi a koupili limonadu a uz byl cas nasednou na historicky vlak, ktery nas z hor a vrcholku mel scenickou cestou dovezt zpet do udoli. Jizda to byla opravdu rozmanita s vyhledy do udoli a zastavkou u obrich vodopadu, spojena nekolika tunely a zdobena stromy, palmamy a ruznorodou zeleni. Asi po hodine a pul jsme dorazili zpet do udoli a meli jsme cas akorat stinout posledni lodni tender, ktery nas dovezl zpet na nasi lod. Cesta na tendru byla celkem dobrodruzna, protoze more zrovna pekne houpalo, tak to bylo trochu jak na horske draze, ale nastesti se nikomi neudelalo spatne i kdyz sacky na morskou nemoc tam byly ;-)

Po dni stravenem v tropech jsme potrebovali poradnou sprchu a pak take neco dobreho k jidlu, protoze jsme ten den skoro nic poradneho nejedli. Po veceri v restauraci Meridian se Chris sel podivat na tanecni show a ja jsem na nej cekala venku, kde byla tropicka party. Powerhouse hral zivou hudbu, lide se dobre bavili a jelikoz bylo krasne teplo, byl to prijemny vecer. Rob DJ se pak ujal zezla a vyzval ty, co jim je teplo, aby si skocili do bazenu. Asi 7 lidi moc dlouho nevahalo a jemne do bazenu skocili a byla z toho bazenova party, nic hrozneho, proste mladi lidi se konecne trochu bavili. To vsak bylo trnem v oku nejakemu blbeckovi a sel si stezovat na recepci, ze lide skaci do bazenu, a ze teda tohle by preci neslo.....po teto stiznosti prilo 5 chlapku a ti umistili pres bazen velkou sit, aby jej nikdo nemohl pouzivat!!! Proste neni to snadne, kdyz clovek starne nejen telem, ale i mozkem a pak dela veci, co se preci neslusi. I tak jsme meli prijemny vecer, v dobre spolecnosti a za zvuku prijemne muziky a cely den a vlastne posledni dva dny a vecery byli zcela paradni. Dale pokracuje 6 dni na mori a pak bychom konecne 25.unora meli dorazit na dalny Vychod, kdy budeme mimo jine slavit nase vyroci 5 mesicu!! A stale spolu, hahaha! Byli jsme jiz varovani, ze mezi 25.unorem az 6. breznem, kdy se budeme pohybovat v Cinskem mori, nas lodni Internet a pripadne telefonaty mohou byt narusovany a cenzurovany Cinany, takze vas budeme informovat o co se to ti lotri vlastne pokouseji. Je to silene, proste pro nas nepredstavitelny svet, kde se toto deje. Navic ted mi Chris ze zprav precetl, ze nekde u Omany byli 4 Americane uneseni Somalskymi Piraty....... no vypada to,ze dobrodruzna cast nasi cesty teprve zacina!

No comments:

Post a comment