Po nasem tydnu stravenem v Australii ted mame odpocinkove obdobi, kdy se celych 6 dni plavime na more kolem Papui Nove Guinei, zkrs Indonesii, okolo Bali a take Filipin a dalsich mnoha exotickych ostrovu a destinaci, ktere ted z hlavy ani neumim vyjmenovat. Rikame si, ze je to trochu skoda, ze jsme u nich tak blizko a nemuzeme se alespon na jednom ci dvou mistech zastavit, ale na druhou stranu to neni az tak velky problem. Kdyz jsme odplouvali z nasi posledni zastavky v Australii, tak jsme si trochu prali zustat tam jeste o par dni dele a pak se zase letadlem vydat chytit nasi lod. Vzdalenost mezi severnim brehem Australie a Hong Kongem, kde je nase pristi zastavka, je asi 3750 namornich mil, coz je zhruba 6115 kilometru, skoro stejna vzdalenost jako mezi Anglii a New Yorkem. Takze kdyz si toto predstavite a porovnate, tak zjistite, ze je to opravdu celkem radna streka a ze tedy na druhou stranu uplout to za sest dni a sest noci zase neni tak strasne dlouha doba.
Tento tyden tak nejak vyuzivame k relaxovani a k straveni vsech tech mist, ktera jsme za posledni tydny navstivili. Take mame ruzne napady a myslenky, co bychom chteli a mohli delat, az se vratime zpatky domu. Napady s cim bychom mohli obchodovat ci jaky business bychom mohli zalozit. Napadu a myslenek zacina pomalu ale jiste pribyvat a tak jsem je zacala vsechny zapisovat, abychom na nektere treba nezapomneli. Pak uz bude stacit jen vybrat ty spravne moznosti a premenit je v realitu. Snad se nam ten navrat do reality podari bez vetsich problemu. Trochu se mi zastesklo nad tim, ze jsme tak daleko, a ze by bylo skvele mit jeste zpet v Anglii trochu vice casu delat to, co jsme si ted naplanovali. Trochu se bojim toho, ze navrat zpet do normalniho kolobehu, muze nase nadseni ohrozit, protoze nebudeme mit dost sil a inspirace. Takze asi je normalni si najednou uprostred more a tak trochu niceho sip rat byt zpatky doma. Nase cesta vsak jeste neni u konce, takze chceme pokracovat v tom, uzivat si kazdy den a vyuzit ty volne dny k vytvareni nejakych hodnotnych myslenek a napadu. A navic Trevor uz nekolikrat rekl, ze si s nami velice rad sedne a probere nase napady a myslenky, a jelikoz to je vec, kterou se v normalnim svete zivi, tak jsme jiste potkali toho spravneho cloveka, pokud nejaky business plan chceme vytvorit. Nemusi to byt nic velikeho, aspon pro zacatek ne, jak jsem rekla, par napadu mame, ale radeji si to necham ted pro sebe, protoze se nechci vratit domu a pak poslouchat “Uz jste na tom zacali pracovat?” “Uz s tim zacnete?” “Kdyz to bude fungovat?” Nekdy sice trochu postouchavani a inspirativniho buseni do hlavy neskodi, ale radeji to neprehanejte a mejte s nami trpelivost
Jak uz jsme Chris i Ja drive zminili, Arcadia je takove male mesto, kde ziji ruzni pratele, znami a take lide vam naprosto cizi ci ti co nikdy ani nepotkate. Nekteri lide mne opravdu trochu stvou, protoze napriklad nekdo mi tuhle rekl: “Brisbane bylo celkem nudne, nic moc tam nebylo. Aucklad byl nejak spinavy a vubec se mi tam nelibilo, na Pago Pago nebyli zadne obchody….” A mohla bych pokracovat dale. Kdyz tohle od nekoho z nasi spolupasazeru slysim, tak vzdy jen pokrcim rameny a myslim si sve. Pro me a i pro Chrise je kazde misto nove, krasne a nam se vzdy podari najit si neco, z ceho jsme opravdu zcela nadseni. At uz je to navsteva tucnaku, ci vyslap na krater, botanicka zahrada ci treba opustena plaz. Kazde misto ma svou urcitou jinou krasu a to je to co nas na kazde zastavce a navsteve zcela fascinuje a proc jsme se na tuto cestu vydali. Je smutne, ze se tu najdou takovi lide, kteri se opravdu chovaji jak totalni debilci a treba tak i kazi cestu veselym lidem, kteri jsou stastni z toho co vidi a maji. Misti salon, kam se muzete zajit ostrihat, na pedikuru ci manikuru, masaz, zabal a nescetny pocet dalsich procedur, obcas dela takovou predvadecku, ktera se jmenuje “ Vypadej o 10 let mladeji”. Dnes me tak napadlo, ze mozna by pro nektere bylo spis prihodnejsi jit na lekce “Jak se chovat o deset let mladeji” nebo “ Tve telo starne, zustan mlady aspon mozkem”. Ted to mozna zni, ze tu s nami jsou jen sami mizerove, coz tedy neni pravda. Vetsina lidi je naprosto super a v pohode a mozkem jsou opravdu mladi, takze to jsou lide, kteri nam pomahaji vytvaret nase zazitky a diky nim je tento vylet plnejsi, krasnejsi a stale necim novy.
Potkali jsem Austalana Iana a jeho manzelka je Zorka, holka z Petrina, jeji maminka a tatinek a dalsi 3 sourozenci Emigrovali kdyz ji bylo 13 let do Australie, v roce 1968. Ziji v hlavnim meste Australie jmenem Canberra a znaji se od roku 2001, kdy se seznamili pred seznamovaci agenturu a o rok pozdeji se vzali. Kdyz jsme cekali na nas lodni tendr v Cairns, tak jsme si s nimi pres pul hodiny povidali a bylo to opravdu fascinujici, poslouchat jejich pribeh a hlavne historii pani Zory, jejich deti jsou vlastne Australane, ale oba pry mluvi plynule cesky, protoze na ne ona celou dobu jen cesky mluvila, az teprve kdyz jim bylo asi deset let, tak pry obe deti byli prekvapene, ze mluvi i anglicky. Oba maji moc radi Prahu a snazi se tam aspon kazde 4 roky zavitat. Po revoluci okolo roku 1990, kdyz pani Zora byla poprve zpet v Praze a navstivila svou tetu a sestrenice a bratrance, dala jim vedet jen hodinu predem, ze jsou v Praze a presto se behem hodiny vsichni sesli, tak to muselo byt uzasne setkani, na ktere vsichni cekali pres 20 let. Jsou s nami na lodi az do Singapuru, tak se jiste jeste setkame. Oba jsou moc prima lide, a dobrych lidi se mate drzet, alespon tak nejak to maminka rikala
Trevora a Jean uz znate z naseho povidani, jsou to urcite oba lide nasi krevni skupiny a spolecne s nimi a nekdy mozna i trochu diky nim, zazivame a prozivame nase dny a navstevy ruznych zemi. Maji dve dcery Jenny a Vicky na ktere jsou velmi pysne a tak nam o nich take spoustu ruznych pribehu vypravuji. Mam pocit jako bych je uz znala a az se s nimi potkame, tak to bude takovy pocit, ze jsme se prece uz nekdy museli videt. Vicky jim dala nez odjeli seznam veci, ktere musi najit, zaznamenat a privezt zpatky. Jen pro ilustraci je to napriklad fotka z hobitem, takze je stale na lovu za hobitem a momentalne vyrabi jeho nohy. Dalsi vec bylo najit rybicku Nemo a protoze se nam ho sice v Koralovem mori podarilo najit, ale nezvladli jsme ho vyfotit, tak Jean vystrihla Nema z pohledu a zabalila ho do igelitu. Pak se v bazenu Aquarius se snorchlem ponorila a Trevor ji vyfotil z podvodnim fotakem. Ted nezbyva nez doufat, ze fotky se povedou, protoze je to klasicky film, takze bude treba jej nechat nekde vyvolat. Asi chapete, ze se s nimi opravdu nenudime, takze jejich spolecnost je pro nas velmi vitana.
Ollie a Philomena jsou dalsi dva lide, kteri jsme tu potkali a maji svuj pribeh. Dokonce bydli jen asi 5 kilometru od Sunbury, kde je kancelar moji firmy, mesto ktere se jmenuje Kingston-On-Thames. Vzdycky jsem slysela, ze je to tam moc hezke, ale nikdy nebyla ta spravna prilezitost se tam podivat, tak mozna ted bude vetsi duvod. Ollie pracovat skoro cely zivot pro britske aerolinky jako technik, takze videl velkou cast sveta a jeste i ted, kdyz uz je v duchodu, muze stale letat skoro kam se mu zachce. Jeho velka vasen jsou auta vsech druhu a typu a zjistili jsme, ze nejlepsi misto na koupi aut je jisty trh s auty, ktery je jen asi 10 kilometru,kde my bydlime. Kdyz tohle Chris slysel, tak tomu ani nemohl verit, ze je neco takoveho nedaleko nas a on o tom nikdy neslysel. Ollie pry nekolik aut vyhodne koupil, pak je dal zcela doporadku a zase prodal. Takze takove hobby, ale zaroven i maly business. Phil pochazi z Irska a maji tam take domek, kam obcas jezdi na dovolenou. Oba jsou plni humoru a je s nimi dobra zabava.
Dnes jsme hned po ranu slyseli o zemetreseni na Novem Zelande, tak se divame na zpravy a je to opravdu hrozne nestesti. Mame momentalne satelitni signal, takze sledujeme BBC a je to opravdu silene sledovat vsechny spadle budovy a jak to postihlo tisice lidi v samotnem srdci mesta Christchurch. Jeden pan co jsme dneska potkali, ze to mesto opustil pred 4 tydny a ze byl v tom kostele, co je ponicny! Hruza, co se na tom svete deje, tak jen doufam, ze se z toho brzy vzpamatuji a podari se jim zachranit vsechny uveznene lidi, co tam jsou pod troskamy. Tak snad nas na ceste opatruje nas andel stranicek a proplujeme zbytek sveta bez dalsich tragedii a nestesti, i kdyz jak vidite bez nich se nas dnesni svet bohuzel jiz uz neobejde a priroda ta mocna carodejka dokaze uderit, kdy to lide zcela nejmene cekaji.
Tak jeste neco na veselou notu, at neukoncim me dnesni zapisky naladene na smutnou. Zbyvaji nam jeste dva dny na mori a v patek rano pristaneme v Hong Kongu, tedy asi 8 km od pristavu, protoze opet budeme muset vyuzit tendr lode, abychom se dostali na breh. Tentokrat budeme vyuzivat mistni lode, takze by cela operace mela byt mnohem rychlejsi. V Hong Kongu jsme dva cele dny, takze muzeme opet stravit vecer na brehu a vychutnat si toto mesto ve vsech barevnych svetlech a barvach, jak ho vsichni zname z televize. Prvni den nasi navstevy mame zarezervovany organizovany vylet na cely den, takze budeme spolecne s objevovat cele mesto a nejen po svych ci z autobusu, ale take na lodkach a na mistni tramvaji, takze se urcite mame na co tesit. Druhy den vyuzijeme k objevovani na vlastni pest a muzeme se vratit tam, kde se nam libilo. Nedari se nam zmenit , nasi soucasnou a posledni zastavku, neco se rozbylo, takze verim, ze vite, ze uz davno nejsme v Sydney, proste je to rozbite, takze musite cist nase clanky, aby jste vedeli, kde jsme. Momentalne se loucime z Celebeskeho more nedaleko brehu Filipin, kde je hlavnim mestem Manila a prejeme klidny den a tyden vsem zpet domu
No comments:
Post a Comment