Saturday, 18 June 2011
Chris' Birthday weekend by the sea
Saturday, 2 April 2011
Some pictures from on board
A few photos from our visit to Rome
Tuesday, 29 March 2011
28. brezen 2011 – Nekde na mori mezi Francii a Anglii, Southamptonem
At uz se to zda jak chce dlouho, tak kazda chvile ci doba se prekuli nez se stacite otocit a i kdyz 3 mesice zni jako neco strasne dlouheho a nekonecneho, tak i takove 3 mesice musi jednoho dnes skonci. My jsme za ty nase 3 mesice videli, slyseli a zazili mnoho, co by mozna vydalo aspon na jednu knizku. Je trochu smutne byt u konce a travit posledni den na lodi, ktera se stala nasim domovem a s prateli, ktere jsme za poslednich 84 dni videli kazdy den. Neni se tedy cemu divit, ze pratelstvi a pouta, ktera se na takove to ceste navazi, jsou takova, ktera muzou trvat temer navzdy. Kdyz se nad tim zamyslite, tak stravit s nekym 12 tydnu temer v kuse a stale si mit o cem vypravovat a povidat, tak to je urcity druh lidi, se kterymi se budete chtit videt znovu a pak mate vlastne pocit, ze je znate mnohem dele, ze tech par tydnu, co jste tu s nimi stravili. Nejen my budeme zitra Arcadii opostet s timto pocitem, ktery bude trochu smutny. Na druhou stranu uz oba mame pocit, ze je cas se vratit domu a zpet do normalniho zivota, protoze se nam po spouste lidi, vecech a mistech styska, a tak je prijemne se po takove ceste navracet zase zpet domu.
Dnes jsme zabalili vsechny nase zavazadla a byla to trochu takova Mission Impossible, protoze jsme cestou prisli k ruznym vecem a vecickam behem naseho cestovani, tak se nam ty zavazadla trochu nafoukla. S ulevou vsak musim rici, ze se nam uz temer vsechno podarilo zabalit, takze ted uz mame pred sebou jen pohodovy vecer, ktery pri veceri s Trevorem, Jean, Davem a Annou bude plnym vzpominani a myslenek na to, co nas kazdeho bude cekat, az se vratime domu. Arcadii pristane v Southamptonu 29.brezna kolem 6.hodiny rano. Jiste si dovedete aspon trochu predstavit, ze operace vylodit pres 2000 lidi a jejich asi tak 10000 zavazadel neni uplne nejlehci. Protoze jsme dostali kazdy poradi a cas, kdy se muzeme vydat na breh, My mame hnedou karticku a nas cas je 10:15, takze jeste budeme mit rano cas se s nasi kajutou a lodi trochu rozloucit a pak uz budeme spechat na breh a doufam, ze se tam se vsemi zavazadly potkame a pak hlavne najdeme Chrisova tatinka a Ali, kteri jsou tak moc hodni a prijedou nas vyzvednout! Takze to vsechno vlastne bude takove louceni a zase setkani a jak se take rika, kdyz neco konci, tak zase neco krasneho zacina, takze jen doufame, ze ten navrat do reality bude co nejprijemnejsi a ze si jeste par dni uzijeme jarniho slunicka, nez se oba budeme muset vratit do prace.
Jeste sobe i vam, kdo si tyto zapisky ctete, dluzim Ateny a Rim, takze obe navstevy jsou stale v zive pameti a pokud jste si uz neprecetli a neprelozili, to co stihl napsat Chris, tak ja mam jeste v planu tyto dva clanky sem doplnit, takze pokud se budete nudit, tak sem zase nekdy zavitejte. Po 3 mesicich je myslenek jeste tolik, ze by se dalo psat spousta clanku, jen tak nastrelim par titulu, co se mi tak rysuji: Reflexe na nasi cestu aneb chceme s opet nekdy vratit na more?; Lodni drby, drbarny a drbny – lod je takova mala telenovela; Lidi a Lidicky co jsme na nasi ceste potkali a co pro nas znamenaji; Ruzne typy lodi a ruzne typy pasazeru; Restaurace a stravovani na Arcadii; Philipinci a Indove; a mohla bych pokracovat, tohle je jen par napadu, co mi lezelo nekde v hlave. Takze treba se mi podari usetrit nejaky cas a az budu sedet cely tyden pred pocitacem a podari se mi usetrit nejaky cas, tak se treba do nejakeho rozjimani jeste pusti, kdo vi. Jen nesmite zapomenout, ze jsme na teto ceste stavili nekolik hodin psanim vsech techto zapisku, castecne pro sebe, abychom si vzdy mohli osvezit, co jsme kde zazili, ale take pro vsechny doma, co cestujete s nami a mate radost z toho, co my vsechno zazivame. Bylo skvele mit moznost si vsechny zazitky znovu zobrazit v hlave a dat je tak trochu na papir. Nekdy kdyz si ted cteme, tak si rikame, ze to co se odehralo treba v lednu, se nam zda jiz strasne davno. V kazdem pripade to je fajn, najit si cas a trochu si to vsechno zapsat.
Behem dnesniho vecera jsme videli ruzne skupinky lidi sedet po spolu a vymenovat si adresy, telefonni cisla a emaily, a vsichni se nejen loucili mezi s sebou, ale take s personalem. My jsme se dnes take rozloucili s nasimi cisniky Girishem a Princlym, a poprali jsme jim hodne stesti na jejich dalsi ceste, ktera hned zitra bude mirit na 14dni zpet do Stredozemniho more, a az se vrati zpet do Anglie, tak 12. dubna bude Arcadia odplouvat na dalsi dlouhou cestu az na Aljasku, ze ktere se vrati az 23. cervna. Ja jsem se dneska rozloucila s Reevou, coz je slecna z Jihoafricke republiky, ktera mne nekolikrat cesala a se kterou jsme se skamaradili. Az se v cervnu vrati z Aljasky, tak jsme si slibila, ze ji pomuzu vybrat svatebni saty, protoze se 15.rijna bude vdavat. Take jsem se rozlocila s Gigi, coz je zpevacka z kapely Powerhouse, ale jelikoz bydli jen asi 25km od nas, tak jsme si slibili, ze nez odjedou na Aljasku (vraci se ted na 14dni domu), tak se urcite uvidime, tak snad to stihneme. Dnes vecer jsem se rozloucila s Rheou, coz je zase slecna z Filipin, ktera je cisnice v restauraci Orchid a my jsme ji take s Chrisem pozvali pred par dny na veceri do Rhodosu. Tak me Rhea dnes dala nejake fotky, naramek a pak take napsala vzkaz, ze na nas nikdy nezapomene a at zustaneme urcite v kontaktu, tak snad se nam to podari, a bude fajn zustat v kontaktu.
Takze jsem jen chtela rict, jak se ted mame a jak se chystame na navrat a pristi zapisky budou,az se vratime zpet domu J Takze se tesime na nas domecek, zahradku a vsecho kolem a take se vsemi navidenou za par tydnu J!!
Goodbye Drinks
Sunday, 27 March 2011
20. brezen 2011 – Suez, Egypt – Kahira, Egypt – Sakkara, Egypt – Port Said, Egypt
Jak uz jsem naznacila nas nedelni den zacal velmi z ostra a pekne brzy, kdyz nas budik zazvonil uz ve 3:20 rano. Prekvapive jsme byli celkem cili a netrvalo ani 30 minut a my uz byli na ceste do Palladia, kde jsme se opet meli ve 4 hodiny sejit.
Na breh jsme dorazili pred 6. hodinou a nastoupili jsme do naseho autobusu cislo 6, ktery byl take tim poslednim. Opet jsme museli cestovat v konvoji, na zacatku a na konci bylo vzdy doprovodne vozidlo, a kazdy autobus mel krome ridice a pruvodce jeste chlapka v obleku, ktery pod sakem skryval ( ci mozna ani tak moc neskryval) celkem velkou zbran. Chtela jsem rict kulomet, protoze kdyby to musel pouzit, tak si predstavuji, ze by to asi znelo takto “tatatatatatatatatatatata”, ale jestli to byl ci nebyl kulomet, na to jsem se ho radeji neodvazila zeptat. Takze plne nalozeni a ozbrojeni jsme se vydali pres mesto
Prvne jsme si obesli nejvetsi a nejznamejsi Cheopsovu Pyramidu. Do vnitr jsme nemeli cas jit, ale pokud byste zde nekdy byli, tak se pro vstup dovnitr plati samostatne vstupne 100 L.E za osobu, coz je asi 10 liber, nebo-li 280 ceskych korun. Jinak vstupenka do celeho arealu pyramid vcetne navstevy Sfingy je 80 L.E., takze asi 250 korun, deti plati vsude polovicku. Druha Pyramida je Cheprenova ktery byl synem Cheopse a protoze ji postavil na vyssim bode, tak vypada vetsi, ale je to pouze opticky klam. Treti je Cheopsova vnuka, kery se jmenoval Mycerius a je nejmensi z techto tri, presto kdyz pred ni stojite, tak i pekne velika a mate respekt pred timto veledilem. Cheopsova pyramida je postavena z 2,5 milionu piskovcovych kvadru, kazdy vazi asi 2,5 tuny. Ctyri strany teto pyramidy temer presne miri ke 4 svetovym stranam, jak se jim to pred tak davnou dobou podarilo presne odhadnou zustava stale zahadnou otazkou. Drive pry dokonce bylo povoleno vystopit po kvadrech az na vrchom, to jiz ted neni mozne, ale i tak se po zadni casti muzete trochu do vrchu bez problemu projit. Kdyz zapomenete na vsechny rusive vlivy a presunete se o nekolik stoleti zpet, mozna muzete stat presne na tom samem miste, kde stali historicke postavy jako Alexandr Veliky, Julius Caesar, Konstantin, Saladin a nebo treba Napoleon. Chepren byl Syn Cheopse a jeho pyramida je o neco mensi, i kdyz vypada vetsi, protoze je postavena na vyssim kopci. Cast povrchu pyramidy zustal zachovan, take vypada ze ma takovou cukrovou polevu. Interier vsak neni tak rozsahly, jako pyramida Cheopsova. Nejmensi patrila Mycerinusovi a je i tak postavena z 200 tisic kvadru, i kdyz se na prvni pohled muze zdat celkem mala. Kdyz jsme si vsechno dobre prohledli, presunuli jsme se o kousek dale na vyvysenou plochu, kde jsme mohli mit vsechny 3 pyramidy jako na dlani a pekne se vesli na jednu fotku. Nase posledni zastavka zde byla u Sfingy, telo lvice a tvar faraona, ktera je nejvetsi sochou na svete vytesana z jednoho kusu kamena.Az do te doby nez ji videl Napoleon a jeho vojaci ji vyhrabali z pisku, byla temer cela zasypana. Dnes ji vsak muzete videt celou a verte mi, vypada opravdu obrovsky! Snazili jsme se udelat fotku, aby to vypadalo, jak kdyz ji chceme dat polibek, ale nejak se nam to nepodarilo. I zde jsme se museli vyhybat mnoha prodavacum, a opet se je snazit temer prehlizet, par lidi se tohoto nedrzelo, a byli nasledovani do autobusu a tak dlouho udolavani, az si od nich neco koupili. Kdyz jsme se v autobuse vsichni v poradku kolem 11:30 sesli, cekal nas asi 40 minutovy prejezd na druhou stranu Kahiry, do Sakkary.
Zde jsme neco popoledni zaparkovali a meli skoro dve hodiny pro objevovani techto nejstarsi pyramid, tou nejznamejsi je Dzoserova poschodova pyramida, ktera byla postavena jeste davno pred Pyramidamy v Gize. Krome teto je tu jeste nekolik mensich pyramid, ktere se bohuzel nezachovali uplne neznicene. Dzoserova Pyramida byla zrovna trochu v rekonstrukci, asi si uvedomili, ze pokud s ni neco nezacnou delat, tak se jim to uplne rozpadne. Dale zde bylo i nekolik mensich hrobek, ktere predevsim patrili soudcum a vazeny osobam, ktere byly blizko faraonovi, byla to pro ne pocta mit jejich hrobku v blizkosti faraona. Kdyz jsme odtud pred 14.hodinou odjizdeli, tak jsme byli opet plni dojmu a historie. Cestou zpet do Gizy jsme prijeli kolem nekolika kobercovych skol. Bylo nam vysvetleno, ze sem chodi deti jako soucast jejich vyucovani, aby se naucili plest koberce. Dale jsme projizdeli kolem ruznych casti, a bohuzel vetsine kolem cesty dominovala velka hromada odpadku a odlehly kanal Nilu byl take nechutne znecisten. Bylo nam vysvetleno, ze se jedna o chudci casti, kde odvoz odpadku je jen 1x za den, v porovnani s ostatnimi casty, kde ho pry “popelari” vyvazi 3x-4x za den!! Nevim sice, jak to byla moc pravda, ale nej tak nam blesklo hlavou, jak by to tam asi vypadalo, kdyby popelari jak u nas jezdili jen 1x za 14 dni!
Cesta okrajovou casti Kahiry byla vsak celkem zajimava, obzvlast, kdyz jsme se dostali do dopravni zacpy, bylo se opravdu na co divat. Kdyz jsme pak kolem pul treti dorazili do dalsiho hotelu, kde nas cekal obed, uz jsme opravdu meli po narocnem dopoledni celkem hlad. Za hotelem se tycili opet pyramidy, takze jsme jeste stihli udelat nekolik fotek a kolem pul ctvrte byl cas se presunout do institutu papyrusu, kde nam bylo strucne ukazano, jak se takovy papyrus vyrabi a pak nam byly vyrobky zde vystavene nabizeny. Stihla jsem jen udelat nekolik zaberu na kameru a pak se mi vybila druha baterka, takze neco malo mozna nekdy uvidite. Papyrusy vsak byli celkem predrazene a v porovnani s tim, co jsme mohli koupit v Karnaku, toto bylo 20x tolik a pak my jsme zase tak o papyrus nestali, takze jsme se rychle presunuli do 2. patra, kde se nachazel mistni bazar. Jelikoz jsme vedeli, ze budeme mit na lodi takovy karnevalovy vecer, Chris i ja jsme si chteli koupit Egyptskou galabaju a v obchode se nam obou cosi zalibilo, takze pak uz byl jen cas smlouvam a nakonec jsme kazdou usmlouvali na 150 L.E., coz je asi 400 korun, obe byly vyrobeny s egyptske bavlny a obzvlast ta Chrisova byla moc pekna, takze jsme byli radi, ze se nam podarilo tak dobre nakoupit. Meli jsme tu jen velmi malo casu, protoze jsme v 16:15 uz museli odjizdet a cekali nas 3 hodiny cesty do pristavu Port Said, kde na nas mela cekat nase lod. Za Branamy Kahiry jsme se opet museli seskupit vsechny autobusy do konvoje a jet spolecne, cestou jsme zastavili a hned vedle nas stal tank s vojaky, kteri byli na ulicich, aby pry chranili civilisty. Policiste v lednu temer vsichni rezignovali, protoze jim jiz nikdo nechtel davat uplatky, takze armada prevzala jejich roli. Byl to celkem zvlastni pocit stat jen par metru od hlavne tanku, ale nebyla tu zadna znamka toho, ze by se nekde strilelo ci bojovalo.
Kdyz jsme po 19. hodine vjeli do Port Said, na ulicich bylo zivo a vsechny obchody byly otevrene. Lide nam z ulic mavali snad jeste vice nez predtim a my jsme si rikali, skoda ze se tu na chvili take nezastavime. Port Said lezi na konci (ci zacatku) Suezkeho pruplavu, ktery Arcadia zatim co my jsme byli v Karhire projela. Suezsky pruplav byl staven 10 let a otevren roku 1869, o jeho vystavbu se zaslouzil Ferdinand De Lesseps a ten dostal povoleni od Pashi Saida ho provozovat po dobu 99 let. Jeho stavba prisla tehdy na 57 milionu liber, coz je o neco levnejsi nez stavba Panamskeho pruplavu, ktery stal celych 75 milionu liber. Behem sve historie byl nekolikrat z ruznych politickych duvodu uzavren, take rozsiren a vyhlouben. Dnes je kanal asi 220 kilometru dlouhy a lodim trva zhruba 12-15 hodin ho cely projet, hlavne protoze ze povolena rychlost je zde pouze 15-18 km za hodinu. Suez je stale hlavnim zdrojem prijmu pro Egypt a rocne vydelava az 3,5 miliardy dolaru. Tyto penize pry byli vzdy presunuty do takzvaneho “Prezidentova fondu”, takze normalni obyvatele z tohoto vlastne nic nemeli. Podle naseho pruvodce Mohameda ted vsichni doufaji, ze konecne penize budou pouzity, tak, kde je to treba a my doufame take. Nevime presne kolik stal nasi lod pruplav, ale urcite to nebylo mene nez 300 tisic dolaru!! Kdyz jsme se pak pred osmou hodinou zacali nalodovat, tak jsme i v cekani na nastup opet byli obklopeni prodejci, kteri zde meli stanky a cekali na nas temer cely den. Jelikoz Arcadia pouze pristala asi kolem pul sedme, nikdo nemel povoleno jit na breh, coz bylo celkem smutne, ze tu na ne cely den cekali a nakonec nikdo ani nic nemohl koupit. Hned jak jsme se nalodili, tak jsme pred devatou hodinou vyrazili na cestu dale. Byl to zvlastni pocit, protoze jsme najednou byli ve Stredozemnim mori a pocit takovy, ze jsme skoro doma.
Zazitku z predchozich 3 dnu bylo mnoho a take jsme byli trochu unaveni, takze jsme se rozhodli to vsechno vstrebat a trochu si odpocinout. Myslim, ze Egypt at jiz je jaky chce, urcite stoji za navstevu. Pokud chcete pruzracne more, stale pocasi a dobrou kuchyni, tak Sharm El Sheikh urcite stoji za zvazeni, nas pruvodce Mohamed mi rekl, ze podle neho je Hurgada jeste lepsi nez Sharm a je tam pry lepsi more. Nekdo zase zminil, ze by rad jel na lodi na Nilu, kde nabizi 3-7 denni pobyty na lodich. Ja bych se zase rada projela na velbloudovi ci po pousti na motorovych ctyrkolkach. Ochutnavka pro vetsinu to byla urcite prijemna a pro mne navrat sem zpet nemel chybu. Musim rict, ze jsme opravdu meli stesti, ze jsme zde mohli zastavit, protoze se k nam doneslo, ze asi o den ci dva pozdeji co jsme my byli v Kahire, tak vybuchla nejaka bomba, kdyby se toto stalo pred nasi navstevou, tak by nase zastavka byla zcela jiste zrusena. Takze jeste jednou rikam, ze to stalo za to a ze jsme radi, ze jsme mohli byt u toho, kdy se snad zacala psat nova historie konecne snad svobodneho Egypta, a pry je to mozna i zacatek zmen pro cely Blizky Vychod, tak jen doufejme, ze ty zmeny budou co nejmirumilovnejsi a ze budou mit ten spravy efekt a dopad na vsechny lide, ktere v teto casti sveta ziji. A my turiste a navstevnici, co se radi jezdi se sem bez obav a strachu budeme moci kdykoliv navracet zpet.
19. brezen 2011 – Sharm El-Sheikh – Na’ama Bay, Egypt
Chteli jsme si dne u more uzit co nejvice a tak uz po osme hodine jsme vyrazili taximek smer Na’ama Bay. Jean zde loni stravila dva tydny dovolene, takze misto znala velmi dobre, a my jsme se rozhodli ze i dnesni den stravime ve spolecnosti Jean a Trevora. Jelikoz vetsina plazi patri k hotelum a ty verejne jsou velmi male a nicmoc, Jean zarezervovala dva pokoje pro den ve velmi peknem hotelu Hilton, ktery mel i dlouhou a moc peknou soukromou plaz. Cely complex Hiltonu byly jen prizemni apartmany, takze se tu netycily zadne oskolive vysoke hotely a cele prostredi a areal byl opravdu moc hezky. Prvne jsme se ubytovali v nasem pokoji, ktery jsme meli k dispozici po cely den a mohli jsme si tu nechat vsechny veci, prevleknout se tu a take pouzit sprchu. Dlouho jsme neotaleli oblekli jsme si plavky, vzali nase snorchly a surfboard a vyrazili na plaz. Zde jsme mohli vyuzit lehatek a slunecniku, ktere byli vyrobeny z listu kokosovych palem a cela plaz nebylo moc prelidnena a bylo to velmi prijemne. Zdalo se, ze hotely tu byly celkem prazne, protoze nedavny vyvoj udalosti primel velkou cast turistu k tomu, aby svuj pobyt zde bude odlozili ci zrusili. My jsme byli radi, ze tu muzeme byt a uzivat si slunicka a prijemne chadiveho more.
Behem chvilky jsme se vydali objevit mistni podmorsky zivot a protoze jsme mohli snochlovat primo od brehu, bylo se opravdu cim kochat. Pokazde, kdyz jsme se vydali snorchlovat, tak zazitek byl trochu jiny. Zde jiz metr od brehu plavaly ryby vsech druhu a barev a co se do poctu a barev ryb tyce, myslim, ze to tu bylo jedno z nejlepsich snorchlovani , co jsme zatim zkusili. Dokonce jsme poprve videli i rejnoka, ktere ho se nam nikdy predtim ve volne prirode spatrit nepodarilo. More tu bylo celkem melke, voda byla pouze tak na pas, takze jsme museli trochu davat pozor, abychom nenarazili na koraly. Opravdu jsme si to opet uzivali, trochu nas vystrasili meduzy, ale protoze tentokrat byli lehce do fialova, bylo celkem snad se jim vyhnout. Myslim, ze jsme snorchlovanim stravili pres dve hodiny a protoze nam pak uz byla trochu zima, sli jsme se trochu projit do mesta, ktere bylo opet celkem vylidnene, ale obchudky a ruzne stanky a restaurace vypadali velmi lakave. Krome par pohledu a dalsich drobnosti jsme ale nic nekoupili. U stanku s pohledy se mladik co je prodaval spis zajimal o to, kolik velbloudu pry za Jean a kolik za mne, takze jsme se s nim zasmali a rekli jsme mu, ze na to by nemel, ze tak aspon 500 az 1000 velbloudu by bylo ok. Kdyz on na to pak tedy prikyvl, Chris to prepocital na libry a zjistil, ze by na mne zas tolik nevydelal a ze me tedy prodavat nebude a ze si me radeji jeste necha!! :-)
Obed jsme stravilli v prijemne restaraci primo na plazi, kde nas nalakali, ze prave meli Happy Hour, tak jsme ochutnali mistni speciality a take mistni Egyptske Pivo. Obe bylo velmi dobre a jeste umocnilo, nas pohodovy den, kdy jsme nemuseli nikam spechat a nikam se honit. Po obede jsme se vratili k nasim lehatku a jeste par hodin uzivali slunce, pruzracneho more a snorchlovani. Tentokrat hned u brehu, kde jsme byli mi, jsme objevili dalsi koral a opet se to tu hemzilo rybami a podmorskym zivotem. Myslim, ze jsme pro dnesek meli opravdu ten spravny pocit dostatecneho vysnorchlovani! Opravdu se nam tu moc libilo, dokonce jsme uvazovali nad tim, zustat tu 10 dni a pak letet zpatky do Anglie, protoze se nam to znalo jako lepsi reseni nez byt na mori. Nakonec z toho nic nebylo a po pate hodine jsme se jeste stihli osprchovat, pobalit nase veci a vydat se zpatky do pristavu, kde jsme se nalodili na nasi Arcadii. Kdyz jsme odpolouvali tak slunce uz krasne zapadalo a byl to opet prijemny pocit odplouvat za svitu slunce a mit moznost byt jen v tricku a v kratasek.
Nas vecer byl velmi kratky a prakticky, protoze jsme vedeli, ze hned dalsi den nas ceka velmi dlouhy den a vstavani jiz kolem 3.hodiny rano. Takze jsme meli jen rychlou veceri, pripravili jsme si veci pro nas treti den v Egypte a sli rychle po 22.hodine na kute.
Saturday, 26 March 2011
Rome, Italy
Friday, 25 March 2011
18. brezen 2011 – Safaga, Egypt – Udoli Kralu – Chram Luxor – Chram Karnak
Od te doby co jsme za sebou nechali Mumbai, Indii a vlastne celou Asii uplynulo celych 6 noci a 5 dni, ktere jsme stravili na mori, castecne na Indickem oceanu a pak Zalivu zvanem Aden, ktery je neblaze prosluly aktivitou somalskych novodobych piratu. Jen behem tohoto roku se pokusili unest asi 20
Takze kdyz jsme 18. brezna dorazili k brehum Egypta, byli jsme celkem radi, ze jsme tuto cast sveta prezili bez uhony. Chris litoval toho, ze nenechal udelat tricka z napisem “I survived the Golf of Aden” (Prezil jsem pruplav Zalivem Aden), protoze na
Spolecne s Trevorem, Jean, Ann, Davem, Olliem a Phil jsme vyrazili na breh s nalepkou cislo 11, coz bylo i cislo nasehou autobusu. Celkem na tuto exkurzi jelo asi 20 autobusu, takze to bylo neco pres 800 lidi. Bylo treba tuto zmet lidi dobre organizovat a k memu prekvapeni se jim to celkem darilo. Nase pruvodkyne se jmenovala Dina a mela vystudovanou Egyptologii na univerzite v Kahire. Jak se pozdeji ukazalo velke mnozstvi pruvodcu, maji velmi podobnou kvalifikaci. Cesta do Udoli kralu, kde byla nase prvni zastavka trvala temer 3 hodiny. Dve hodiny jsme jeli pousti a horami a pak jsme pokracovali kolem kanalu reky Nil dale na jih. Cestou jsme dostali vsechny nezbytne informace o historii a vyvoji davneho Egypta a take informace o revoluci, ktera v Egypte probehla 25.ledna 2011 a kterou jsme velmi pozorne sledovali ve zpravach, protoze to vypadalo, ze nase 3 zastavky zde mohou byt ohrozeny. Nastesti se vsechno uklidnilo a tak jsme tu i my dnes mohli byt a nerusene jet autobusem do Udoli Kralu. Kdyz jsme dojeli na misto a vystoupili z autobusu, byli jsme behem vteriny obklopeni prodejci, kteri se nam snazili prodat od suvenyru, pres pohledy az po ruzne knizky. Pamatovala jsem si z minula, ze se zde nesmi delat zadne fotky a situace byla stale stejna i v roce 2011, takze proto barevne publikace s obrazky hrobek ze vnitr byli celkem popularni. Horsi bylo to, jakym zpusobem se vam je snazili prodat, takze si tak odradili vice zakazniku, nez ziskali.
Z parkoviste jsme museli jet jeste takovym malym vlackem, ktery byl tazen traktorem, asi jen 3 minuty a byli jsme u vstupu do komplexu. V soucasne dobe je zde objeveno 64 hrobek, kazdy den je vsak otevreno pouze asi 6, aby dopad svetla a lidskeho faktoru byl co nejmensi. Vstupenka vam zarucuje vstup do 3 hrobek, ale kdyz straznemu pred vchodem date dolar, klidne vas pusti i do te dalsi, i kdyz uz mate vasi vstupenku 3x procvaklou. My jsme bohuzel meli cas jen navstivit 3 vybrane hrobky a podarilo se nam od skupiny z naseho autobusu odpojit a tak jsme si mohli objevovat trochu po svem. Vsechny hrobky jsou oznaceny symbolem K.V. a pak nasleduje cislo, to znaci v jakem poradi byli hrobky objeveny. Nasi prvni zastavkou byla hrobka K.V. II coz je hrobka Ramssese VI., byla velmi zajimava a barvy i malby byli velmi dobre zachovany. I tak ale mate pocit, ze by se o tyto pamatky mohli Egyptane starat trochu lepe, protoze je zde mnoho zasahu turistu, ktery bezohledne ryji do zdi sve monogramy, ktere tu opravdu nemaji co delat. I tak je to uzasne, ze tyto hrobky jsou pres 3000 let stare a my ted mame moznost je navstivit a objevovat. Nase dalsi dve hrobky byly celkem hluboko pod zemi a jednalo se o hrobku
Z Udoli Kralu jsme odjizdeli plni dojmu a zazitku a urcite s pocitem, ze je to misto kam se nekdy vratime zpet. Nase dalsi zastavka by lobed v jednom z hotelu v Luxoru, ktery byl velmi pekny a honosny a za normalnich okolnosti bychom si ho pro misto na obed nevybrali, ale nesmite zapomenout, ze nas bylo pres 800 lidi a vsechny autobusy museli v escorte cestovat spolu, takze to bylo idealni misto, kde vsechny tyto lidi dobre nakrmit. Asi po hodine byl cas vyrazit dale kolem Chramu Luxor, kde jsme se zastavili pouze na chvili udelat part fotek. Nase hlavni zastavka byla Chram Karnak, ktery je s plochou 250 akru nejvetsim chramem na svete. Opet jsme si pripomnela nasi navstevu v roce 1994 a velmi dobre jsem si pamatovala radu sfing, ktere byly podel stezky k chramu.a pak take ruzne obelisky, sloupy a sochy.
Podle zakonu mesta
Zpatky jsme dojeli po 21.hodine a po dlouhem dni jsme byli akorat tak zrali jit rychle na kute. Jak uz jsem zminila, byl to den plny historie, ale take historie, ktera se zacala psat teprve tento rok. Egyptane byli velmi vdecni, ze jsme prijeli, protoze to ukazovalo urcitou podporu zmeny, o kterou vsichni tak moc stoji a o kterou se snazi. Moc jim to prejeme, ale podle me pokud se jim to podari, tak to bude zmena, ktera bude trvat tak 50 let, tak snad se mi sem za padesat let podari znovu zajet a budu moci videt to zmenu a bude to prijemne. To vsak bude zalezet pouze a pouze na nich, protoze toho co je pred nimi, je velmi mnoho a to se netyka jen Egypta, ale celeho Blizkeho Vychodu. Plni myslenek a dojmu z dnesniho dne jsme sli spat, protoze jsme vedeli, ze hned v sobotu nas ceka dalsi den, opet v Egypte, ale tentokrat trochu jiny Egypt, ne zcela ten pravy a skutecny, ale takovy, jaky maji radi lide, co si chteji uzit more, slunicka a plaze. A presne na takovy den jsme se opravdu moc tesili! J














































